Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
leafroller:
ano, souhlasím
Michal-222:
jasně, samozřejmě se může stát, že si partner najde nějakou lepší partnerku, se kterou bude trávit víc času než se mnou. To ale není nic specifického pro nesobeckou lásku, to se běžně děje i v tom konvenčním pojetí lásky. Dokonce možná mnoho vztahů, které se nyní rozpadnou, by se nerozpadly, kdyby lidé neměli potřebu toho druhého ovládat a mít ho jen pro sebe (hypotéza, pro kterou nemám důkazy).
Člověk by ale každopádně měl přijmout jako fakt, když ten druhý od něj chce odejít. Pokud by mi třeba vadilo, že je se mnou partner jen malý díl svého času, protože hodně času tráví s nějakou jinou, nebo že se mi nedostává dost pozornosti, tak ani já nejsem jeho majetkem. I já od něj samozřejmě očekávám, že mě bude milovat nesobeckou láskou a nechá mě hledat si svoje štěstí.
Závěrem - i mým ideálem je žít v blízkosti jednoho člověka po celý život a mít s ním rodinu. Jen prostě postavenou na jiném druhu lásky.
|
|
|
|
Snehomurka789:
Ano, mít nějaké hranice ... jako třeba, že tvůj partner nenazná, že na první místo umístě některou z těch svých milenek, že ?
A máš nějakou ideu jak zajistit, aby to takto šlo "nastavit" ?
|
|
|
|
Potíž je hlavně v tom, že si pleteme lásku se zamilovaností. A když zamilovanost logicky vyprchá, myslíme si, že je láska pryč. Ale ona tam nejspíš vůbec nebyla.
|
|
|
|
Michal-222:
To není snadná otázka. Umím si představit, že bych to s někým takhle mohla mít nastavené. Ale asi bych potřebovala, aby to mělo nějaké domluvené hranice. Třeba právě kvůli dětem, aby prostě ten případný partner vnímal naši rodinu jako něco primárního a důležitého a nezakládal si ještě nějakou jinou rodinu někde jinde, paralelně. Zrovna tohle, tedy jeho dítě s nějakou jinou ženou, vnímám jako velkou slabinu té "nesobecké" lásky.
Jo jo, je to složité, nemám na všechno odpověď.
|
|
|
|
Snehomurka789:
Mmch, ty bys svému partnerovi dopřála, aby si to rozdával s jinýma holkama?
Takováhle žena ... to je sen každého muže...
|
|
|
|
leonardo da vinci:
vztah je samozřejmě věc jen daných partnerů, ale já jako téma diskuse předkládám ideál lásky, který máme nastavený v naší kultuře. Ten samozřejmě nelze změnit nějakým nařízením. Každý se ale sám může svobodně zamyslet nad tím, jestli když vyžaduje od svého partnera, aby byl jen s ním (a nejen ve smyslu sexuálním, ale i ve smyslu třeba trávení volného času apod.), tak jestli to náhodou není trošku egoistické. Jestli, pokud svého partnera miluje, by mu neměl dopřád svobodu v tom, aby si mohl užívat co nejvíce šťastných chvil i s jinými lidmi (opět nejde jen o sex). Možná že kdyby tuto možnost měl, byl by spokojenější i po mém boku, protože by si naplnil i ty své potřeby, které já mu naplnit neumím.
leafroller:
Ano, v dnešním pojetí se láska a přátelství zdají být téměř oddělenými pojmy. Já si ale myslím, že je mezi nimi velký překryv, ale to bychom samozřejmě lásku museli vnímat trošku šířeji než jak se ji většinově chápeme dnes.
|
|
|
|
Podle mě je špatně to, že za základ vztahu považuje mnoho lidí právě lásku a to je špatně. Základem vztahu by mělo být přátelství. Láska by měla být považována za přidanou hodnotu. Hlavně proto, že opravdová láska vzniká pomalu a postupně mnoho let.
|
|
|
|
napsalas-
Nenadešel čas ten starý ideál lásky v dnešní době trošku poopravit na nějaký modernější, méně sobecký a méně pokrytecký? Mám dojem, že určitá část lidí už tímto směrem tiše a nenápadně vykročila.
---
Doufám, že to, co napíšu, nebudeš brát ve zlém. To, co jsi napsala, to zní, jako bys popisovala např. změnu bodového systému v silniční dopravě.
Změna bodového systému (popř. jiná legislativní změna) se týká univerzálně všech občanů ČR. Např. v takových případech lze opravdu používat slovní spokení - nadešel čas, udělat změny apod.
Co se týká vztahů, tak to jsou osobní záležitosti jednotlivých lidí. Různí lidi mají různý ideály, pocity, touhy atd. Když chce někdo určitý vztah, tak přece neřeší, jestli většina lidí chce jiný vztah.
Navíc, hodnotit, co je víc nebo míň sobecké nebo pokrytecké, to je složitější a nelze to popsat několika větami.
|
|
|
|
Ta sobecká varianta, kdy čerpám z tebe a ty čerpáš ze mě, má výhodu, že pokud je jeden moc vyčerpaný, tak si něco sobecky vezme zpátky.
V té nesobecké variantě hrozí, že se jeden rozdá a už to nikdy zpátky neuvidí. Správně píšeš v komentářích: "A samozřejmě - na nesobecké lásce se musí shodnout oba partneři." Ale jakmile jsi nesobecká a partner přepne do sobeckého módu, tak z podstaty nesobeckosti ti v nejlepším případě nezbývá, než odepsat ztráty a zcela sobecky ho kopnout do zadele. Nebo co hůř, dále nesobecky dávat, zatímco on sobecky čerpá, dokud nezkolabuješ.
|
|
|
|
Sněhomůrko s aritmetickou řadou, pod tím návalem fanatických argumentačních faulů jsem se nějak zapomněl vyjádřit k meritu věci, k samotné zpovědi. Za sebe si myslím, že Vaše pojetí lásky je hybrid, protože se i ve Vašich textech sem tam někde objeví přivlastňovací zájmeno. Podstatné ale je prozření ke skutečnosti, že druhý člověk je druhý člověk a nepatří nikomu kromě sebe sama, a nikomu se nezodpovídá ze svých citů. Vystihla jste, že druhý člověk není věc, a za to máte mou poklonu a respekt.
Vlastně bych řekl, že problémy, na které mladýjung i Žirafa upozorňují, vězí ve skutečnosti někde jinde. Například, pokud se se mnou někdo dlouhodobě necítí dobře, nemůže za to on či já, nýbrž naše vzájemná interakce, a řešením není jeho pranýřování, nýbrž spontánní odstup. A pokud někdo není schopen zajistit dítěti pevné zázemí, stravu a nepodmíněnou lásku, myslím, že by prostě děti mít neměl a že jeho city a sexuální choutky by byly ten nejmenší problém.
Děkuji, že přemýšlíte a citlivě své myšlenky šíříte, i když už jste asi sama pochopila, proč ona určitá část lidí tímto směrem vykročila tiše a nenápadně.
|
 ROP Jihozápad |
|
|
|
Ještě taková poznámky pro ty, kdo mi předhazují, že jsem zastánkyně polyamorie nebo volných vztahů - kdybych v tom měla úplně jasno, tak to sem nepředkládám k diskusi. Já si o tom prostě tak trochu přemýšlím, zejména pod vlivem poslechu podcastu Šimrání, kde právě hodně hostů žije nějak netradičně. Na tom podcastu je pro mě mnoho inspirativního - třeba i to, jak moc energie a času někteří lidé investují do uspokojování svých sexuálních potřeb.
Co se týká té "nesobecké" lásky, tak v tomto směru jsem jenom ve stádiu určitých teoretických úvah. Zatím je to pro mě jen abstraktní téma, ne aktuální v mém životě.
|
|
|
|
Já to říkám pořád, že tahleta pohádka o věčné lásce a "tom pravém" partnerovi může za většinu problémů. Manželství není o lásce, spíš o práci a charakteru. A když by s tím lidi počítali dopředu, ušetřili by si spoustu trápení. Ale ten mýtus věčné lásky a vhodného protějšku je tak široce zakořeněný, že se s tím asi stejně nedá nic dělat...
|
|
|
|
@mladýjung:
Co máte pořád s tím obětováním? Podle mě se moc koukáte na Marvelovky. Jasně, že dítě a péče o něj vyžaduje určité standardy, do nichž rodiče nesmí zasahovat. Jen jste si asi nevšiml, že to tady nikdo nezpochybňuje a že o tom vůbec nebyla řeč. Fakt, že "drtivé většině" bude vadit, když je bude druhá strana takzvaně podvádět, je dán především tím, že se v dané situaci cítí méněcenní. Odhadl bych, že děti to tak silně zdaleka prožívat nebudou a že se jich spíš dotkne hádka, kterou potrefený rodič následně vyvolá.
I mně je fakt jedno, jak druzí lidé žijí. Za sebe ale říkám, že polygamie je přirozená.
|
 ROP Jihozápad |
|
|
|
mladýjung:
Ta moje původní otázka byla na téma, jestli pojetí lásky v našem civilizačním okruhu není sobecké. Životní styl s tím sice pak nějak souvisí, ale nejdřív si člověk asi musí odpovědět na tuhle první otázku, a teprve potom z toho lze vyvozovat něco dalšího.
Já si myslím, že lidi by se právě podvádět neměli. Kdyby se milovali nesobeckou láskou, tak by "sblížení s jinou osobou" nebyl "podvod" nebo "nevěra". Jak mě může partner podvést, když netrvám na tom, aby byl šťastný jen se mnou? To nedává smysl.
Je to přesně naopak - protože lidi chápou lásku sobecky a sebestředně, dochází v současném pojetí lásky k nevěře, podvádění a rozpadům vztahů. Protože "když tě nemůžu mít celou, tak mě nezajímáš a nechci tě už v životě vidět!" To je ten lepší scénář. Ten horší je polití kyselinou: "Když tě nemůžu mít já, nebude tě mít nikdo!"
|
|
|
|
@mladýjung:
Reagoval jsem na užívání výrazu "právo", který by neměl označovat morální pravidla, tím spíše, pokud jsou sporná jako to, co se tady probírá. A myslím, že to není jen o sexu.
Rozhodně souhlasím, že si své vztahy s okolím každý může a musí nastavit podle sebe, a že je tudíž v pořádku a stále ještě poměrně časté vyžadovat po někom bezvýhradnou oddanost, ačkoliv je to také velmi krátkozraké, zastaralé a hloupé.
|
|
|
|
ROP
Problém je ten, že lidé, kteří prosazují styl života, který tady popisuješ nikdy nedokážou přijmout to, že se druhý dokáže obětovat pro rodinu a tím pádem pro vyšší cíle, které v závěru přispějí ke blahu společnosti. Fakt, že "drtivé většině" bude vadit, když je bude druhá strana podvádět nesouvisí s nějakou zkostnatělou morálkou danou předešlými generacemi, na kterou se lidé s podobnými názory jako má ROP často odvolávají.
Mně je fakt jedno jak druzí lidé žijí. Za sebe ale říkám, že podvádění a mnohoženství či mnohomužství je pro MĚ neakceptovatelné
|
|
|
|
Já ale nemám vůbec nic proti rodině, celoživotnímu partnerství a stabilnímu prostředí pro děti. Určitě by děti měly mít nějaký domov, ve kterém se cítí bezpečně a ve kterém jsou milující rodiče. Milující ve smyslu, že milují jak ty děti, tak ale i sami sebe jako partneři. Jen prostě ne tou sobeckou, ale nesobeckou láskou.
I dnes samozřejmě existují harmonická manželství, kde partneři dobrovolně dodržují exluzivní vztah. Kromě toho je ale taky spousta rozpadlých manželství, frustrovaných matek a otců a nebo starších párů, kteří už spolu ani intimně nežijí (možná ani jeden není svým protějškem přitahován, nebo jeden chce a druhý ne). V těchto případech by třeba mohlo pomoct dovolit partnerovi (i partnerce), aby si své intimní potřeby naplnili někde jinde s někým jiným, a doma můžou dál fungovat dál jako přátelé, jen prostě bez té frustrace a jakéhosi typu "celibátu".
Určitě je krásné a vznešené být věrná svému partnerovi. Má otázka je ale jiná - je vznešené to stejné od něj i vyžadovat? Něco ve smyslu - když já jsem ti věrná, tak ty musíš být za každou cenu věrný i mně, a když nebudeš, tak rozvod, konec a boj o děti? Bere člověk, který pojímá lásku takhle sobecky, ohledy na děti, když mu je partner nevěrný, a on pak kvůli tomu rozbije rodinu a trvá na rozvodu?
A samozřejmě - na nesobecké lásce se musí shodnout oba partneři. Není možné, aby jeden vyžadoval celoživotní věrnost a druhý ne.
|
|
|
|
@Žirafa:
On ovšem existuje ještě jeden typ:
c) Chození (když už tomu mermomocí chcete říkat tak hloupě) není výsledkem nějakého plánovitého úsilí, ať už za účelem získání zázemí, zábavy, přístupu k novým tělním otvorům nebo peněz. Chození (ano, v dané souvislosti se mi příčí užívání výrazu, který jinak označuje pohyb živočicha pomocí nohou) je určitým projevem autentických vnitřních emocí, které mohou být všelijaké. Mohou nám připadat dobré či zlé, vrtkavé či stálé, modré či zelené, ale v žádném případě si je nevybíráme. Není tudíž přijatelné se z nich vinit nebo se proti nim k něčemu nutit.
A obávám se, že takový typ nejen nerespektujete, ale že si ho ani nedokážete představit. Což Vás bohužel vede k tomu bludu s domnělou věrností.
|
 ROP Jihozápad |
|
|
|
Další sluníčkářka ..
|
|
|
|
ROP - to je zase žblebpt
Ano, samozřejmě, že nám zákon nic nepřikazuje. A ano, je pravda, že můžeš šukat koho chceš, jak chceš a kdy chceš. Můžeš mít desítky partnerek či partnerů a pořád nebudeš porušovat zákon.
Jenže tady se diskutuje o něčem jiném. A přijde mi to, že jsou dva tábory. Jedni tvrdí jak je sexuální otevřenost naprosto v pořádku a druzí tvrdí, jak by jim to vadilo.
|
|
|
|
mladýjung: Proč jste si, prosím Vás, pro prosazování tak zkostnatělých a hloupých názorů vybral za přezdívku jméno tak geniálního, pokrokového myslitele? Musím ovšem ocenit, že si asi přece jen uvědomujete mezery ve své argumentaci, protože jste do toho podobně jako Žirafa musel zatáhnout děti (o nichž tady ale vůbec nebyla řeč), abyste si to svoje sobecké pojetí nějak ospravedlnil a nemusel vylézat z léty ověřené komfortní zóny.
Nicméně váš popis lásky, který se nakonec zvrhne v něco jako akt sebebičování v zájmu veřejného blaha, mi připadá směšný.
|
|
|
|
Rop Jihozápad: Ovšem. Ve výsledku se to dá shrnout takto. Jsou dva druhy lid, kteří mají tyto názory:
a) Cílem chození je najít si partnera, se kterým zůstanu navždy a založím rodinu. Tomuto partnerovi budu věrný v dobrém i zlém, nebudu mu způsobovat bolest pro vlastní potěšení, veřejně se k němu vyznám, neuteču od závazků.
b) Cílem chození je zábava. Budu s někým chodit tak dlouho, dokud mi poskytuje nějaké výhody (prachy, sex, zábava, radost ze zamilovanosti). Potom ho vyměním za jiného. Děti stejně nechci, je s nimi jen trápení.
Řekněme, že oba názory respektuju a že ani jeden z nich není sobecký, pokud je partner obeznámen s názory toho druhého a vyhovuje mu to tak. Určitě ale není sobecké vyžadovat věrnost.
|
|
|
|
Promiňte, Žirafo, ale plácáte žirafince. Ačkoli na ochraně dětí určitě něco bude, většina toho, co tvrdíte, jsou nesmysly.
Vyžadovat to není sobeckost, ale právo. Žádný právo, nemá to oporu v zákoně a nedá se to vymáhat. Aspoň u nás ne. Naštěstí.
S člověkem, který to nedokáže v době chození, se nedá počítat při zakládání rodiny. Aha, takže lidi spolu chodí kvůli zakládání rodiny? Pokud vím, poslední dobou se v médiích čím dál víc řeší, že mladí lidé rodinu ani děti většinou nechtějí.
Mám právo š*kat kde a koho chci, mám právo podvádět, mít víc partnerů současně, nevázat se, nemít žádnou zodpovědnost vůči partnerovi. Všechna tato práva skutečně všichni máme. Všichni můžeme činit, co zákon nezakazuje, a nikdo z nás nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Je to jedna z věcí, která naši dobu dělí od doby temna, během níž svět ovládali krátkozrací, fanatičtí lidé, jako jste Vy.
|
 ROP Jihozápad |
|
|
|
Snehomurko - Ty možná nemluvíš o polyamorii jako takové, ale princip je stejný. Neboli máš ráda toho nebo tu doma, ale rád nebo ráda si zaskočíš jinam, protože vztah s jedním člověkem je něco sobeckého. Já si třeba myslím, že sobecký je pohled, který tady prezentuješ. Láska není jen vlastní uspokojení, ale i oběť, kterou člověk přináší pro svou rodinu. Mnoho lidí také ví, že nevěra by způsobila rozvrat rodiny a tím pádem by nejvíce trpěly děti. Proto budou raději žít "sobecky" než ublížit více lidem.
Na každého platí něco jiného. Podle toho co píšeš mi spíše přijde, že Ty máš dost netradiční názory. Na což máš samozřejmě svaté právo. Každý žijeme svůj život sami za sebe.
Hlavně si k sobě hledej protějšek, který to bude mít nastavené stejně.
|
|
|
|
Smyslem romantické lásky je vytvořit rodinu. Splodit děti a starat se o ně dalších dvacet let. Proto musí být romantická láska vždycky exkluzivní, nemůžeš milovat tímto způsobem víc lidí najednou. Vyžadovat to není sobeckost, ale právo. Protože ten druhý slíbil, že jsi jeho jedinou. S člověkem, který to nedokáže v době chození, se nedá počítat při zakládání rodiny.
Sobecké jsou naopak tyhle novodobé filosofie. Mám právo š*kat kde a koho chci, mám právo podvádět, mít víc partnerů současně, nevázat se, nemít žádnou zodpovědnost vůči partnerovi. Je to smutné, kolik lidí tohle v dnešní době ve větší nebo menší míře provozuje.
|
 Žirafa |
|
|
|
Tato zpověď neměla být o polyamorii, ale o tom, jestli je naše civilizační chápání lásky sobecké a sebestředné, ačkoli navenek se jeví a prezentuje jako zdánlivě něco krásného a vznešeného. Polyamorie je jen jedna z mnoha možností, jak lásku chápat jinak, ale zdaleka to není jediná možnost, proto bych ji do této diskuze nezatahovala.
|
|
|
|
Tady jde o to, čím můžeš ublížit druhému. Polyamorie je stále něco co "drtivá většina" lidí není schopná pochopit ani akceptovat. Proto se také hodně párů rozejde, protože nevěra způsobí hodně velké ublížení.
Takže to co píšeš sice dává smysl, ale jen v teoretické rovině. Musel bys mít vedle sebe někoho kdo bude akceptovat, že si občas zaskočíš jinam a bude Ti to přát, protože pravá láska je "nesobecká". V praxi to ale v ve většině případů nefunguje.
Osobně neznám z okolí nikoho, pro koho by tohle bylo přijatelné.
Může také dojít k tomu, že Ti druhá strana řekne "mám Tě sice ráda, ale tohle nastavení nedávám". Proto bude lepší, když si k sobě najdeš někoho více kompatibilního.
Tak to prostě je...
|
|
|
|
V některých věcech s tebou souhlasím, v některých méně. Myslím si, že monogamie není pro každého. Ale společnost ji od lidí pořád tak nějak očekává. (Nejen) proto se pak někteří hrnou do monogamních vztahů a setrvávají v nich, i když zjišťují, že nejsou po všech stránkách spokojení. Ale zůstávají v nich, protože se to od nich čeká, je to pohodlné, mají nějakou jistotu, a u toho partnera vesele podvádějí. Tohle chování se mi hnusí.
Někteří lidé zkrátka nevydrží dlouhodobě po všech stránkách (co si budem, většinou jde hlavně o tu sexuální) spokojení s jedním člověkem, a je to v pořádku, pokud jsou od začátku upřímní a protějšku nic nenalhávají. Pokud by jednali na rovinu, mohou k sobě najít lidi, kteří to budou mít stejně jako oni a všichni budou spokojení. To se ale bohužel často neděje, lidé si pořád něco nalhávají, vztahy se pak rozpadají, dějí se nevěry apod.
Někomu naopak stačí jeden člověk, se kterým buduje dlouhodobý vztah. Jistě, nutit někoho k tomu, aby mi byl věrný a aby byl jen "můj", pokud on to tak nechce, je sobecké. Třeba pro mě je věrnost něco přirozeného. Když jsem s někým ve vztahu, tak chci být s ním, a za jinými mě to opravdu nijak netáhne. Nemusím se nijak přemáhat, abych byla věrná jednomu člověku. A logicky bych chtěla, aby to můj partner měl nastavené podobně. Nechci ho k ničemu nutit nebo přemlouvat. Chci, aby to pro něj bylo přirozené tak jako pro mě. Abychom zkrátka byli v tomhle kompatibilní.
Každému to prostě vyhovuje jinak. Někoho uspokojují nezávazné krátkodobé vztahy, někdo chce třeba polyamorní vztahy, někomu vyhovuje monogamní vztah. Všechno je to v pohodě, když o tom člověk jedná na rovinu. Kdyby si lidi na nic nehráli a byli upřímní, bylo by možná jednodušší k sobě najít někoho, kdo to má stejně.
|
|
|
|
Nenadešel čas ten starý ideál lásky v dnešní době trošku poopravit na nějaký modernější, méně sobecký a méně pokrytecký? Mám dojem, že určitá část lidí už tímto směrem tiše a nenápadně vykročila.
-------
Pro mě ne.
|
|
|
|
Už jen ta první věta: "Drtivá většina lidí předpokládá, že..."
- co ty můžeš vědět o drtivé většině lidí, prosimtebe?
|
 postmodernity |
|
|
|
27 
27 
44 
