Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
No, dřív jsem to řešila dost, když někdo mi byl hodně podobný. Ale teď už mi to je nějak jedno. Mně to připadalo vždycky spíš důležitější do vztahu než do kamarádství. Velmi málo lidí má stejnou povahu jako já.
A to druhé jo no, v mém partnerovi xD jsme si hodně podobní ..
|
|
|
|
Monžá jen na první dobrou. vesměs totiž pokud mi bylo s dotyčným tak dobře, že jsem s ním trávila víc času, jsem stejně časem přišla na to, že je tom něco v čem se - díkybohu - přeci jen lišíme. Většinou něco, čím mně děsně ... ehm ... štval. Ikdyž ten vulgarismus by tu emoci vyjádřil lépe. Takže to řeším tak, že si dotyčného "nechám" jen na to, ten díl, kdy je to dobrý, a nehrnu se s ním tam, do oblastí činností a zájmů, kde by to dobrý nebylo :-).
|
|
|
|
Asi jsem si nikdy nevšímal lidí, kteří mi připomínají mne. Jakože nějak výrazně. Navíc lidé, kteří by mi byli nějak víc podobní, tak mne ničím neobohatí a asi ani nezaujmou, když se nad tím tak zamýšlím. Samozřejmě je potřeba být si do jisté míry podobní, jinak bych s dotyčnými nekamarádil Na druhou stranu neřekl bych, že znám někoho, kdo mi je vyloženě podobny "moje krev". Bylo by zbytečné k nim chodit pro radu, protože by mi pravděpodobně poradili něco, co bych si dokázal poradit sám. Pro radu chodím za lidmi, kteří jsou lepší/chytřejší v dané oblasti, ve které potřebuji poradit. Nebo kteří jsou obecně chytřejší.
|
|
|
|
Jo, jednou jsem potkal někoho, kdo mi připomínal dvojníka. Jo, na chvíli mě to zaskočilo. Měl jsem chuť si držet odstup, jako bych nevěděl co od něj čekat :D
|
|
|
|
Ano, potkal jsem lidi, kteří mi připomínali mě. Také jsem potkal lidi, kterým jsem připominal je samé.
Je pravda, že s takovými lidmi mi vázne konverzace (ti co mi připomínají mne).
Většinou totiž ustupuje do pozadí zvědavému pozorování.
Ale že by mi vadili, to ne.
|
|
|
|
22 
23 
23 