V lednu jsem tu psala zpověď o tom, jak mi blízká kámoška odjíždí pryč (Zpověď č.1186797) a vy jste mi moc hezky odpověděli a já jsem ten den fakt měla pocit, že za prvé tato stránka k něčemu je a to vypovídání mi moc pomohlo. Tak jsem si řekla, že bych sem mohla hodit update.
Tak nějak jsme si obě šly svou cestou, obě jsme si něco zkusily, něco zažily, někoho potkaly. Samozřejmě už jsme nebyly v kontaktu tak často a já jsem tak nějak vnímala, že potřebuje prostor, aby se rozkoukala, takže to dopadlo tak, že ona se ozývala spíše mně. Já moc ani na to psaní nejsem. A můžu říct, že mi ani moc vlastně nechyběla. Samozřejmě že jsem si čas od času vzpomněla, ale žádný vodopád slz.
A teď jsme se opět potkaly. Přestože já jsem si taky zkusila nové věci, tak jsem jen koukala, co musela řešit ona a říkala jsem si, že tyjo to bych asi fakt nedala. Takže z ní mám obrovskou upřímnou radost, jakým způsobem roste.
A jak se říká, že s některými lidmi po delším odloučení pokračujete tam, kde jste skončili, tak tohle se nám přesně stalo.
Jen už rozdíl byl v tom, že chybělo dojemné loučení a slzy. Obě jsme opět byly na stejné vlně a spíš se to loučení neslo v duchu brzkého shledání. Kdo ví kde, kdo ví kdy.. jen je zřejmé, že je to člověk, který mi asi už nikdy ze života nezmizí. A já jsem za to tak moc ráda. My jsme spolu opravdu plno věcí začaly spolu. A i když jsem třeba i v tom blbém stopování, které jsme po prvé zkusily spolu, pokračovala sama s někým jiným, tak ten začátek byl jen jeden. A moc dobře vím, kdo u toho byl.
Opravdu je pro mě i v některém směru inspirací. Ona je jen mnohem víc free a trhlá než kdy budu já. :D A já se strašně moc těším až se třeba potkáme někde já nevím v Paříží? Paříž zní skvěle :D A otevřeme chipsy u Eiffelovky (takový inside joke). |