Je to šílený! Kdo si dává sraz v pravé poledne? Teď jsem vstal, sotva pletu nohama a za hodinu musím být okouzlující a možná i zábavný. Dopíjím svou ranní dávku bylinkového čaje a přemýšlím o motivaci. Jako jo, chcu ty lidi vidět a nechcu zase celý den střílet mzáky do hlavy. Prostě se nechávám překvapit. Přicházím přesně na čas. Karel vypadá na první pohled v těžké pohodě a Boženka zase přesně tak, jak jsem si ji představoval. Chci zabít dvě mouchy jednou ranou a táhnu je do restaurace, kam mám namířeno už pár měsíců. Všichni se těšíme na Emilku a všichni dosti legračně jednohlasně tvrdíme, že je to ona, kvůli komu zde všichni jsme. Já to dokonce tvrdil doma ženě. A Emilka je tady. Klepe se a je doslova uzlíček nervů. Pouštíme do ní trochu energie a ona rozkvétá jako růžové poupě za ranního rozbřesku. Je zajímavé, jaké domněnky můžete mít o člověku, který o sobě pořád dokola tvrdí, že ho nikdo nechce. Ptám se proč. V čem to vězí. A tohle odpoledne mi v tom asi moc nepomůže, protože Emilka je k nakousnutí. Krásná mladá holka, co nemá v hlavě naděláno. Jen trpí jednou utkvělou představou. Jak snadné by bylo učinit ji šťastnou....
Objednáváme si a měla by začít konverzace. Pivo je vynikající, jídlo tak za 3-, konverzace nedostatečná. Jakoby sem každý přišel z naprosto jiného důvodu. Žádné téma, nic zajímavého, jen nekonečná série umělého smíchu. Stoický Karel tiše trpí mé výbuchy energie a Boženka i Emilka jsou před zhroucením. Nevím, zda je to únava z posledních dvou dnů nebo deseti let, ale Boženka je na tom zdaleka nejhůř. Jak je mým zvykem, hrubě urážím zámek a pomalu nahlížím pod víko její Pandořiny skříňky. Nalézám věci, kterým nerozumím. Můj pragmaticky uvažující mozek nedokáže rozklíčovat některá lidská rozhodnutí. A Boženka nic neřekne. Nemyslím, že je to proto, že by nevěděla, myslím, že si je vědoma, že se zmýlila a možná se za to trochu stydí. Stále tu prohru nedokáže přijmout, stále si nedokáže odpustit. Napětí se dá krájet a tak jdeme na procházku.
Nudím se. Hrozně se nudím. Po očku sleduji Emilku a sním o tom, že jsem o dvacet let mladší a ona tvrdošíjně odmítá mé návrhy. Za všeobecného plácání jater zdoláváme horu Špilberk a vydáváme se směrem k nádraží. Zachraňuje mě Karel, který se rád nechá zatáhnout do Pegase, legendárního pivovaru, jenž má pro mě i osobní význam. Halím se do vzpomínek a vychutnávám tu úžasnou chuť domácího ležáku. Konverzace dosáhla svého dna a my se bavíme o muzice. Boženka už má vcelku upito a Emilka je hluboce zabraná do své diskuse na webu. Je půl šesté a já žasnu, jak to odpoledne rychle uběhlo.
Cestou na nádraží přemýšlím, jakou hudbu si pustím do sluchátek a také o tom, zda Emilku ještě uvidím. U Boženky bych řekl, že je to téměř jistota. V podchodu se rychle loučím a beru roha...jak je mým zvykem. Doma vysypu na Ivanku první dojmy a padám znaven do gauče. Načerpat energii, meditovat. Končí další den a já si říkám, zda se aspoň jeden z nás cítí lépe..... |
67 
21 
Kaj-Kon
Kat Kláťoslav
33