Navigační lišta REGISTRACENavigační lišta TABLONavigační lišta STATISTIKANavigační lišta SOUTĚŽENavigační lišta POMOZTENavigační lišta REKLAMANavigační lišta KONTAKTNavigační lišta
Navigační lišta
Horní lišta bez menu
Logo Zpovědnice
Online zpověď Návštěvní kniha Nová zpověď Časté dotazy
Dolní lišta Dolní lišta Dolní lišta
Nabídka voleb Dolní lišta voleb
Zpověď č.1173583, vloženo 24.07.2021 07:48:33 Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
Strach z psychoterapie
Nedávno mi byla jiným odborníkem doporučena individuální psychoterapie. Nebyl to sice nápad, který by přímo vyvěral ze mě samotné, ale přijala jsem ho jako vhodnou součást řešení problémů, které se mi v životě nakupily. Neměla jsem v podstatě žádná konkrétní očekávání, očekávala jsem jen to, že to povede k dobrému, pomůže mi to rozklíčovat důvody některých mých selhání a otevře dveře k jinému pohledu na sebe a svět v oblastech, ve kterých je ten současný trochu problematický.
Před prvním setkání s psychoterapeutkou jsem byla opravdu hodně nervózní a nervozita pak vygradovala při samotné schůzce. Seděly jsme naproti sobě s tou terapeutkou, zeptala se mě na důvod, proč tam jsem a na má očekávání, a já vůbec nevěděla, co mám říkat. Až příliš široké otevřené otázky a když už bylo hodně dlouho ticho, bylo na ní vidět, že očekává, že něco řeknu. Ale já jsem vůbec nevěděla, co konkrétně chce vědět. Zkusmo jsem zkusila pár větami odpovědět na otázku. Pak mi řekla, jakým způsobem pracuje, a já jsem jí řekla, že nejsem schopná a ochotná pracovat tímto způsobem, že do některých událostí svého života nedokážu pustit minimálně v současné době vůbec nikoho. Bylo tam hrozné napětí, takže jsem tu dobu přes slzy už nemohla skoro mluvit, bylo vidět, že se to napětí snaží zmírnit a já si nedovedla představit, jak v takovéto atmosféře otevírám nějaká traumata nebo události, které by mohly být zásadní pro tu změnu, kterou jsem očekávala. Pak to zkusila z jiné strany, řekla mi, že mi hodně dobře fungující obranné mechanismy, popsala mi čtyři takové obranné strategie, které si jako děti vytváříme, když se setkáme s něčím náročným, a že nám pak v dospělosti působí spíš komplikace. Tak jsem se ve třech ze čtyř těchto strategií hodně poznala, zvláště pak v té poslední, kterou popsala v podstatě jako únik z reality. Měla jsem celou dobu hrozně nepříjemný pocit, snažila jsem se pochopit, čím je způsobený, abych věděla, co je tou překážkou, proč ta psychoterapie nejde. Jestli je to tím, že jsem k tomu ještě nějak nedozrála, nebo jestli mi třeba osobnostně nesedí přímo ta konkrétní terapeutka, případně bych potřebovala jiný přístup... Nedokázala jsem (a nedokážu) si na to odpovědět, takže jsem byla spíš čím dál uzavřenější, čím dál vyčerpanější po emoční stránce - bylo to pro mě fakt náročné, byť jsem jí upřímně říkala, co cítím, už jsem se jen těšila na konec a nedovedla si představit, že něco podobně náročného se bude ještě někdy opakovat. To jsem pak i řekla, že na další spolupráci to nevidím, i s tím, že vlastně nevím konkrétně proč, jestli mi nesedí ona jako člověk, nebo ten přístup, nebo jestli já jsem nedozrála k tomuto způsobu spolupráce... Jenže nakonec mi dala hodně zajímavý úkol do příště - vytvořit koláž na velký formát papíru na téma "Kdo jsem". To byla snad první věc v té psychoterapii, kdy jsem se trochu uklidnila a dovedla si představit, že tohle dělám, takhle pracuju a že si z toho něco vezmu a bude to k dobrému. Takže jsem se rozhodla, že na tomhle budu pracovat, ať tak či tak. Nakonec jsme se s terapeutkou dohodly, že mi dá termín příští schůzky, a že kdybych se na to opravdu necítila, tak ho zruším. Upřímně jsem jí řekla, že by ta příští schůzka byla jen o té koláži, že ji nedokážu pustit pod povrch, a že tím pádem nevím, jestli to má smysl. Mám vlastně i strach, že se o to bude zase snažit jako na té první schůzce a já z toho budu zase takhle zničená.

Teď nad tím přemýšlím, co se vlastně stalo, že to takhle nefungovalo, jestli by to nefungovalo i s kýmkoli jiným, jestli to třeba můžu nějak ovlivnit, nějak to se sebou rozebrat. Třeba zjistit, z čeho konkrétně mám takový strach, proč ji k sobě nedokážu pustit, navázat takový ten klientsko-terapeutský vztah... Neumím si na to odpovědět. Napadá mě pár takových otázek. Bojím se třeba hodnocení? Že bude hodnotit, jak jsem se chovala v různých situacích, a nebo míru těch různých traumat a docházet k závěrům, že moje reakce byly nepřiměřené a že to je nějak patologické, ta míra, jakou mě třeba zranily? Neříkám, že to tak je, je to jedna z věcí, které mě napadají, i když si dokážu naprosto racionálně odpovědět, že jakožto terapeutka s výcvikem nic takového nemá v plánu a že je to to poslední, čeho bych se měla bát. Nebo se bojím toho, že by v tom, co řeknu, mohla chybět logika nebo časová spojitost toho mého prožívání? To mě taky napadlo, i když nevím, jestli to je opravdu ono. Další věc, která mě napadla, je, že se v podstatě bojím znovuprožití některých velkých traumat. Některé události v životě, ať už v dětství nebo i v dospělosti, prostě pro mě byly tak náročné, že je odmítám připustit, pustit k nim někoho dalšího, připomenout si je... Nepopírám je, dovedu je sama pro sebe pojmenovat, jsem si vědoma toho, že někde v mé paměti existují, prostě tak nějak pragmaticky jako "události, které se staly", ale nedotýkám se jich, a když, tak hodně po povrchu a mám problém o většině z nich mluvit. Prostě pro okolní svět ideálně neexistují. Já bych je prostě nezvládla odžít znovu, ani slovně. Myslím, že to už bych se z toho úplně zhroutila. Z toho mám asi největší strach. Možná. Nevím.

Tak nad tím celkově přemýšlím, kde je vlastně problém, jestli má taková psychoterapie smysl, jestli to není jen ztráta jejího i mého času, jestli existuje způsob, jak samotné sobě pomoct se s něčím takovým efektivně vypořádat. Je to normální, prožívat vůči psychoterapii něco takového, klást si takové otázky? Co vlastně dělat, když tohle nefunguje? Napadají mě takové 4 základní směry, co se dá dělat, a nevím, který je nejlepší.

1) Dát tomu šanci. Třeba se i s touto terapeutkou tímto způsobem dostaneme k něčemu konstruktivnímu.

2) Zkusit to a někým jiným nějak jinak.

3) Zkusit sama nějakým způsobem vymyslet nějaká vhodná řešení těch částí mých problémů, které teď neřeším nejlíp a naučit se je realizovat a ty oblasti, co by byly vhodné pro tu psychoterapii, dál nějakým způsobem obcházet a kompenzovat tím, co funguje, těmi mými silnějšími stránkami

4) Jet jako doposud s tím, že to nějak dopadne. Že i tak vím, že má můj život smysl, že si s některými věcmi poradit umím, jiné jsou zase pěkně zašmodrchané...

Přičemž body 3-4 se vlastně částečně překrývají.

Asi jsem si ze všeho nejvíc potřebovala sama srovnat myšlenky a do budoucna v tom pak dokážu najít odpověď na to, jestli s tou psychoterapií pokračovat nebo ne.
 Ayala Žena  VYMAZAT

Zaslaná rozhřešení Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš, aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj si ji ZDE !
 
24.07.2021 21:32:14
Ty to hrozně řešíš přítelkyně. Buď chceš pomoct a pak se nech terapeutkou vést, odpovídej a spolupracuj - pro svoje vlastní dobro, anebo nechceš - vtom případě ještě musíš trpět. Je to tvrdé ale tak to prostě je. Moje rada ? Nechoď kolem horké kaše a jdi přímou stezkou - otevři ji tvoje nejtemnější stránky co nejdříve. Zbav se toho a pak se uvidí co dál. Co asi myslíš že se nejhoršího stane ? Nic. Se všemi pocity se stejně musíš jednou vyrovnat a čelit jim, na tobě je jenom to, jak moc to budeš prodlužovat.
 sebejiri Muž29 Kategorie
24.07.2021 17:52:34
Jedna možnost je číst Boží Slovo v Bibli. Funguje to jako zrcadlo. Pochopíš, co děláš špatně. Skvělá psychoterapie.
Je k tomu ale zapotřebí víra v Pána Ježíše Krista Syna Božího, jinak to člověk nepochopí.
 Positive plus Muž Kategorie
24.07.2021 15:35:44
Mám za sebou X hodin psychoterapie a zcela ti rozumím. Vztah klient-psychoterapeut je natolik intimní, že je to co cítíš zcela normální. Psychoterapie bolí, hlavně ze začátku. Podle popisu se mi zdá, že tvoje psychoterapeutka bude naopak velmi šikovná, ale to musíš cítit ty sama. Jinak taky je zcela normální, že se ty "rány" otevírají postupně. Trapného ticha a vymáčknutí odpovědi se neboj. Taky jsem někoikrát řekla, že nevím, co říct. Že nevím, co cítím. Nebo že o tom ještě nechci mluvit. I tohle všechno je součástí terapie. Neboj se toho a dej tomu šanci, několik prvních sezení je stejně jen o oťukávání se a hledání ideální spolupráce.

Držím palce
Smajlík  mojenickname
24.07.2021 12:33:31
Myslím, že si jen potřebuješ zvyknout. Pokud ti nebudou terapie vyhovovat, vždy je můžeš ukončit. Zatím si dej trochu času a uklidni se. O nic přece nejde, všechno je tvoje volba. :)
Smajlík  Slečna ze záhrobí Žena28 Kategorie
24.07.2021 12:15:09
Podle tvého popisu mám dojem, že terapeutka je naopak dost dobrá, a problém je v tom, že ty sama jsi se pustila do bourání svých hradeb příliš rychle. Což ale nejspíš znamená, že ti nějak vadí, že se jich zbavit chceš, ale zase je to na tebe moc velké sousto najednou. Kdybys terapeutku nechtěla pustit do svého nitra, tak bys ji tam nepustila - nějaké mlčení nebo otázky by tě k tomu nemohly donutit.
Já bych se na základě toho, co píšeš, asi přimlouval za to ještě to zkusit. Nemusíš vždycky odpovídat přesně na to, na co se ptá, můžeš jí taky klidně říct - tohle ne, na to se (ještě) necítím...
Kromě toho ta koláž ti může poskytnout dobrý únikový prostor. Vždycky můžeš mluvit o obrázku, o prvcích na něm ve třetí osobě - co nějaký kousek obrázku chce, čeho se bojí, co má a nemá rád... a nejseš to ty, je to obrázek.

Nicméně je ale možná pravda, že jsou terapeuti, kteří ten proces otevírání chtějí hnát rychleji, jiní zase opatrnější. Je možné i to, že tvoje terapeutka je na tebe moc radikální, může mezi vámi být i jiný problém, který z toho popisu ani pro tebe samotnou třeba viditelný není. Takže násilí by sis asi dělat neměla. I v tom případě by asi bylo lepší hledat někoho jiného a nevzdávat terapii vůbec.
Jinak ono v těch hlubinnějších směrech, což tento možná je, to bývá tak, že prvních pár hodin je takových testovacích - pro klienta i terapeuta, oba si musejí vyzkoušet, jestli jo nebo ne. Potom by ale mělo dojít k nějaké závazné dohodě na nějaké delší období, protože v průběhu terapie může dojít, a zpravidla i dojde, k situaci, kdy se klientovi opravdu nechce pokračovat právě proto, že se musí pustit do oblastí, do kterých se mu nechce. Freud tomu říkal "odpor".

A ještě - píšeš, že očekáváš, že terapiie ti "otevře dveře k jinému pohledu..." Asi ano, asi by to mohlo být jedním z výsledků terapie. Ale trochu to na mě působí, jako že ty výsledky očekáváš až moc v oblasti slovního, intelektuálního chápání. Ona ta důležitější oblast je v trochu větší hloubce. Nemusíš ani být schopná nějak pojmenovat, co se vlastně stalo, nemusíš nijak změnit to, co bys o sobě byla schopná říct... ale přesto dojde k něčemu, co může významně změnit tvůj život.
Smajlík  bilej tygr Muž70 Kategorie
24.07.2021 08:22:59
Psychoterapie vždy bolí. Obzvlášť zpočátku. Dej tomu čas.
 fénix z popela Žena32 Kategorie
24.07.2021 08:02:48
Pokud se cítíš tak, že k sobě nikoho nechceš pustit, tak mi nic z toho nepřijde překvapivé. Přijde mi, že psychoterapii chceš dát šanci, původně jsi ji zamýšlela i sama, a problém je v tom, že jsi nečekala, že to bude takhle intenzivní zážitek. Co v tom zkusit pokračovat a uvidíš? Příště už pro tebe terapeutka nebude úplně cizí člověk, který se tě ptá na nejniternější věci. Budeš ji trochu znát, budeš mít tu koláž a třeba se časem přestaneš bát. Nemyslím si, že by změna terapeuta pomohla, principielně budou mít podobné přístupy. A k bodu 3+4 se můžeš vrátit vždycky. Zkus si dobrat ten luxus dát všemu čas.
 tralanka



Přidání rozhřešení Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
TVÁ PŘEZDÍVKA:

OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD:
Captcha

Tento inzerat koupíte on-line od 100 Kč.
Přidej inzerát on-line od 100 Kč
TEXT ROZHŘEŠENÍ:

PŘILOŽ SMAILÍKA:
Smail Palec nahoru Smail Hrozící Smail Drží palec Smail Není to důležité Smail Dostaneš do huby Smail Smutný Smail Cože?? Smail Safra Smail Pusinka
jupííí tak bacha držím palec to je fuk tumáááš ach jo no nééé ?! safra mmmuc
(žádný )


Nejlepší chorálová skupina světa... GREGORIAN 2020 ...20th ANNIVERSARY WORLD TOUR.

REKLAMA
Copyright 2003 www.zpovednice.cz + www.spovednica.sk