Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Při depresi je to zcela normální stav. Také jsem měla dlouhodobě deprese , je to stav prázdna , kde ti je nejlépe v temnotě a stává se tvou přítelkyní. Nesmíš ale dovolit, aby tě pohltila. Hlavně nebuď nikde , kde je moc ticho , potřebuješ zvuky, hudbu. Ta tě může částečně vyléčit. Zkus si sepsat svoje problémy a zaměřit se na ten nejhlavnější , který je skutečně třeba dořešit. Bude to samozřejmě tvá psychika , ale něco nebo někdo spustil tu depresi, takže musíš se vrátit do minulosti a nahlédnout co bylo příčinou. Možná ti ty terapie nepomáhají , protože si neustále mezi lidmi a potřebuješ být právě sám. Musíš se propadnout nejdřív celý do temnoty , aby tě pak světlo ozářilo. Musíš se do sebe doslova ponořit , ponořit se do víru všeho nejhoršího co v tobě je. Já se z deprese vyléčila , pomohli mi přátelé , tráva, chlast , hlavně jsem byla furt někde pryč - venku , čerstvý vzduch také hodně pomáhá a hodně času stráveného sama se sebou - ve svém nitru. Pak mi to všechno najednou začalo dávat smysl zase.
|
|
|
|
Také jsem si prošla obdobím depresí a úzkostí, vím jaké to je, jak beznadějně a bezvýchodně se člověk cítí. Vůbec nezáleží na tom co ti říkají ostatní, ať už tě podporují a snaží se pomoct (což je samozřejmě lepší), nebo si do tebe ještě kopnou, případně ti svými radami přihorší. Pamatuji si tu zoufalou potřebu po pochopení, po radě a jednoduchém řešení a nesnesitelný pocit, že nic z toho snad neexistuje.
Na čem záleží je podle mě uvědomění, že bolest, kterou cítíš a tvé prožívání života opravdu nikdo nepochopí, jsi v tom sám. To zní možná krutě, ale mě to přineslo paradoxně klid (přirovnala bych to k tomu, když jsem jako malá strašně vyváděla, vztekala se a byla skoro nepříčetná a mamka mě v tu chvíli vzala do koupelny a umyla mi obličej ledovou vodou- není to příjemné, ale funguje to). Díky tomuhle uvědomění totiž přestaneš čekat na pomoc, ale začneš si pomáhat. To je docela dobré i pokud máš při depresích pocity typu "jsem neschopný, k ničemu,..." jako jsem mívala já, tohle je věc, která tě opět dělá schopným, ty jediný si můžeš začít pomáhat a jakýkoliv malý krok v tomto směru je velkým projevem schopnosti, protože to opravdu není snadné.
V cestě pomoci z depresí je z mé zkušenosti skvělé, pokud máš někoho, komu můžeš důvěřovat, kdo tě vyslechne a ideálně dokáže klást i ty správné otázky, nejlépe dobrý terapeut (prášky jsou samozřejmě dobrý pomocník, ale samy to nevyřeší). Při terapii je fajn si uvědomit, že terapeut je vlastně jen prostředníkem, díky kterému ty sám sobě dokážeš pomoct. Funguje to podobně, jako když si s něčím nevíš rady, nerozumíš něčemu a tak to začneš popisovat a vysvětlovat druhému, díky tomu si své myšlenky utřídíš a najednou to sám pochopíš, nebo dostaneš nápad jak bys to mohl zkusit vyřešit.
Chci ti říct, že nevím v jaké jsi situaci, ale myslím, že i na úplném dně prostě jde najít něco co tě bude motivovat jít dál. Nechci aby to znělo jako líbivé kecy, ale mě to opět dost pomohlo, říct si jaký je nejčernější scénář. A napadá mě, že v situacích kdy si říkáš, že je to prostě všechno v háji a připadáš si nemožně, je možná dobrý nápad jít pomáhat lidem, kteří jsou na tom ještě o něco hůř (třeba v rámci nějaké charity, organizace,..). Myslím, že to člověku jednak může dodat pocit potřebnosti a vlastní schopnosti, a zároveň začne být třeba vděčný za svůj život a může si uvědomit, že jeho situace třeba není tak bezvýchodná jak si původně myslel.
Nakonec asi to nejdůležitější (opět má zkušenost), pokud máš depresi a je prostě tak silná, že nejsi třeba schopný nic dělat apod., dovol si ji a nelámej to přes koleno. Řekni si "fajn, je tu deprese, cítím se úplně na *****", nepřistupuj k tomu jako k selhání, nesnaž se to na sílu potlačit nebo dělat že je vše ok (myslím, že to často prohloubí pocit neschopnosti), zároveň to ale ani nepřiživuj, prostě si to jen prožij, na těch pár hodin/dní lehni a klidně nedělej nic. Až tady ta nejhorší fáze opadne teprve pak se opět dej trochu do kupy a začni řešit překo
|
|
|
|
Můžeš prodávat WC tablety a myslet si o sobě že si mafian s bakulkou.
|
|
|
|
Nechceš vyhonit?hehehehe
|
|
|
|
Dost jsem si podělal život. Nemám žádné vzdělání, nic neumím, musel jsem se nastěhovat z5 k matce, nemám žádný koníč k atd..
|
|
|
|
Mě jen překvapuje, že drtivá většina lidí si myslí, že smrt to vyřeší. Přestože nikdo neví co po smrti je. Co když vědomí nějakým způsobem přetrvává i s depresivními stavy? Co když přijde po smrti ještě nějaké horší trápení? To prostě nikdo nemůže vědět. A proto já se třeba smrti bojím.
|
|
|
|
Tady ti nikdo nepomůže musíš jít do psychiatrické nemocnice.
|
|
|
|
Proč myslíš, že tu na světě seš?
|
|
|
|
To chce svítilnu a posvítit si na cestu ven z těch sraček.
V čem přesně je problém?
|
|
|
|
Beru léky, chodím na terapie, ale je mi hůř a hůř.
|
|
|
|
Nedávám to, už se o sebe ani sám nepostarám.
|
|
|
|
Chřadnu.
|
 Deprese89 |
|
|
|
31 
20 