Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Zareagovali s prominutím jako naprostý zmr.i začali strašně šílet a dokonce mě vyhrožovali psychiatrií. Přitom jsem vůbec neudělala nic špatného, jenom jsem si zkusila jednou v životě vyřezat do kůže takovej ornament, vůbec jsem netušila, že se na to společnost dívá jako na něco špatnýho. A hlavně to bylo moje tělo a moje věc, nikoho jinýho jsem tím nepoškozovala. Dodneška je mi zle, z toho, jak hnusně se ke mě tenkrát zachovali a jsem hrozně ráda, že už jsem dospělá a nikdo mi nemůže takhle nechutně vyhrožovat a kecat mi do života a do toho, co si dělám nebo nedělám se svým vlastním tělem.
|
|
Pokud se to vaší dozví, tak reakce můžou být různé. Když to na mě prasklo u nás, tak táta dělal, že se nic neděje, zatímco moje máma předvedla parádní hysterickou scénu, jak jí to můžu dělat a jestli jako vím, jak jí teď je. Ja ji vlastně nezajímala... No, myslím, že tohle jsou dva extrémy, který tě můžou potkat. Každopádně za psychologem bys jít měla, potřebuješ pomoc a za úlevu to stojí. Bez ohledu na to, kdo se to dozví. Já za ním nešla a cesta ven byla dost náročná, takže cokoliv ti ji usnadní je dobrý. Držím ti palce.
|
|
Můj tata si toho všiml, když mi bylo 12 a měla jsem to i dost hluboký. Začal úplně vyšilovat, vyhrožoval mi psychologem (v té době jsem si nechtěla přiznat, že jsem psychicky nemocná) a tak dále. Několik týdnů mi kontroloval ruce a pak jsem udělala jednu hloupost, co mě dostala k psychologovi a psychiatričce. Od té doby se to začalo zlepšovat, začal mě chápat a vcítil se do mě. Dodnes mám tyto problémy a tata mi dělá úplně skvělou podporu. Ale každý rodič je jiný.
|
|
Pokiaľ stále myslíš na sebapoškodzovanie a máš psychické problémy, tak by si nejakého psychológa mala určite vyhľadať. Niekedy tie problémy dokáže človek prekonať aj sám, ale väčšinou nie a tým pádom potrebuje pomoc niekoho vyššieho. A na otázku, že či to povie tvojim rodičom, tak to je otázne. Niektorý to povedať môžu, druhý nie. Pokiaľ mu povieš, že by si si to neželal a bolo by pre teba lepšie, keby im to nehovorí, tak by si to mohol nechať pre seba. A taktiež si myslím, že rodičia z toho divadlo robiť nebudú. Bolo to dávnejšie a môžeš to ospravedlniť hlúposťou. Hlavné je sa k tomu už nevrátiť.
|
|
Možná nebudou rodiče reagovat nijak, protože si nebudou vědět rady, a tak to budou schválně jakoby "přehlížet". Pro mě to byla ta nejlepší možná varianta. K psychologovi se objednej, sebepoškozování pro něj bude jen jeden ze symptomů Tvého psychického stavu, možná informace o tom, jak zpracováváš určité podněty...tak ať je to pro Tebe navždycky minulostí ;)
|
|
Nevím, za co bych tě měla soudit. Ty bys soudila někoho, kdo se řeže? Z jakého důvodu?
|
|
Taky jsem se kdysi řezal, skrýval jsem to, takže o tom nikdo nevěděl. Řekl jsem to až jsem byl na psychiatrii, kde se na to vyloženě ptali. Záleží jaké máš psychické problémy, možná by ti ani psycholog nestačil a budeš potřebovat léky, tudiž psychiatra.
|
|
Absolutně nevím k čemu je sebepoškozování. Vždyť ti to nijak nepomůže. Nespraví ti to náladu, nevyřeší to žádný problém. Měl jsem taky trochu těžší období, trochu podobné jak to tvoje, ale za nic mě nenapadlo se řezat nebo myslet na sebevraždu. Promluv si s rodiči nebo prostě s kýmkoliv komu důvěřuješ. Když si s někým promluvíš tak ti to hodně pomůže.
|
|
michas nesouvisejici. Na to neni odpoved. 1.) nevis jak budou reagovat rodice, ale pokud te maji radi budou se ti snazit pomoci 2.) jsi ve skole, obednej se ke skolnimu psychologovi a domluv si sezeni u opravdoveho psychologa nemusi to nikdo totiz vedet.
|
|
Jak můžeš napsat "nesuďte mě"????!!!!!! Nemáme soudit tebe, máme soudit ty, co ti to způsobili. Nejsi viník, ale oběť. Jak to můžeš tak překrucovat a obviňovat sama sebe za to, co ti způsobili ostatní???!!!!!
|
|
|