ahoj , mám takový problém který mě ani ne tak trápí jako spíše mi ovlivňuje hrozně často život.
Nejhorší je , že je to problém jen ve mě.Po celou základní školu jsem slýchávala narážky na moje stehna,břicho,větší prsa ...při tom to nebylo zase tak horké ... 168 cm a 59 kg od 5.třídy až do devítky.Na střední školu jsem nechtěla jít s tím že by se mi mohl kdokoliv smát za mou postavu nebo vzhled a tak jsem o prázdninách (před nástupem do prváku) , začala jsem o sebe "dbát."Pravidelně cvičit,každý den ujít a uběhnout aspoň 5 km ,nejíst : sladké,pečivo,těstoviny,brambory,tatarku ,kečup a vepřové.Zhubla jsem během měsíce 5 kg a vypadala jsem fakt dobře.Problém byl v tom ,že to všechno pak začalo zacházet do extrému.Nejedla jsem , jediné co jsem dělala bylo to že jsem neustále myslela o jídle a běhala 10 km dlouhé trasy přes poledne v největších vedrech, to totiž přijížděla máma z práce na oběd a věděla jsem ,že by mi ho připravila taky.Doslova jsem uvízla v nekonečné smyčce strachování se ,že mě lidi budou pomlouvat apod..a tohle jsem vnímala jako řešení.Na internátě jsem byla v koncích ,protože tam bylo všechno jídlo co jsem si zakázala.Stres ze školy jsem se naučila zajídat a to byl konec..Váhu jsem nabrala zpátky na 60 kg , a začala se záchvatovitě přejídat s tím , že od zítřka najíždím na svůj starý jídelníček který spočíval v hladovění .Jídlem jsem zalepovala stres i smutek...všechno . A neustále se porovnávala se svými hubenými spolužačkami .Pak ,začátkem Prosince jsem začala záměrně zvracet,což mi přetrvalo do dneška , nevím jestli jsem bulimička...v průměru zvracím tak 6x do týdne, chtěla jsem přestat ale ono to fakt nejde , vždycky si řeknu ,že musím přestat abych se naučila brát zodpovědnost za svoje přežírání a napravila to tím , že se naučím jíst pravidelně , ale já to opravdu neumím.Nedělá mi problém jíst zdravě, spíše necítím uspokojení dokud se prostě nepřejím , a pak to jde ven...hrozně se za to stydím,jsem posedlá cvičením a pořád se dívám na své hubené spolubydlící a frustruje mě , že jsem taková ,pořád musím myslet na jídlo ,kdy si co dám a kdy se to zvrtne.Nevím co mám dělat , stydím se za sebe a stydím se to někomu říct, připadám si jako prase .Mam ze sebe hrozný pocit...
a promiňte za slohovku , musela jsem to všechno vysvětlit.
děkuji všem bláznům co se prokousali mým odpadem až sem .
|
Sid |
18 |
|
|