| Dnes po dlouhé, dlouhé době jsem měl opět strach, ano bál jsem se…. Šli jsem si s dcerou po oběde lehnout, oba jsme usnuli zdravým spánkem. Bohužel probuzení už tak pěkné nebylo. Možná to někdo také zažil. Nevím, jak to popsat. Prostě se nemůžete probudit i když chcete, jako by tělo opustila duše a bloudila někde kolem Vás a nemohla se vrátit. Poprvé jsem něco podobného zažil jako dítě, když jsem skončil s alergickou reakcí po penicilinové injekci na pár minut v bezvědomý. Jasně si pamatuji lidí kolem, vidím strach v očích matky, vidím doktorku a lékaře přivolané zahrané služby, chci se vzbudit, ale nemohu. Pak jsem se dozvěděl, že jsem byl už nějakou dobu vzhůru ale naprosto mimo, kopajíc a škrábajíc kolem sebe. Od té doby jsem pár podobných stavů měl a vždy jsem se vzbudil zpocený až za ušima. Tentokrát to ale bylo jiné, měl jsem v hlavě jen dceru, říkal jsem si nekopej, nemlať kolem sebe, něco jí uděláš…jako bych se ve snu snažil zvednou a bloudíc po bytě najít mobil a zavolat si pomoc. I když to byla jen chvíle, připadalo mi to jako věčnost. Opravdu hnusný sen, možná umocněn zážitkem z mladí, ale nikdy jsem se neprobudil tak rád a viděl spokojené dítě spící vedle mě….myslím že příště radši budu vzhůru, prostě jsem se jen potřeboval vypsat.. |
| Lorien |
 37 |
|
|
20 
81