Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Tohle je super zpověď, obdivuji tě Arj. Já děti zatím nějak nechci, ačkoli je mi 25. Přítel vůbec ne, ten se šklebí, když nějaké dítě vidí-je mladší a jeho přátelé zdaleka nejsou ve věku, kdy by děti měli. Nechce se mi být doma, kvůli kariéře. Chci v životě něco dokázat (a taky tím dětem něco dát - jakýsi background, že jsem chytrá, mimo jiné), takže studuju, mimoto bydlíme v pronájmu, nemáme vlastní byt a i když chodím do práce, tak si vydělám akorát na jídlo a na knížky, víc mi nezbyde a do toho dítě ? Do garsonky, kde platíme pronájem, který by partner sotva utáhl ? Další problém-partner je tak trochu škrt, takže by finančně myslel jen na jídlo a dítě a já bych byla chudák. Další-nejprve chci svatbu, pak děti. Nechci být svobodná matka. Chci mít dítě s tím pravým. Možná by situace byla jiná, kdybych chodila se starším mužem, který by to se mnou myslel vážně a po dětech by toužil, tak bych je asi chtěla taky-pokud by měl svůj byt. Každopádně jsem sama ještě dítě, nedokážu si sama sebe představit s dítětem.
|
|
|
|
Je to pěkně napsaný, bohužel mám pocit, že já do toho nepůjdu. A proč ? No protože za prvý mám pocit, že ještě nemám tu správnou partnerku (vlastně mám teď partnerku anebo jenom kámošku ??), za druhý nemám pocit, že mám dostatek financí na to abych měl vlastní byt a udržoval to v chodu a za třetí nemám pocit, že už bych je chtěl.
|
|
|
|
Na tvou otázku "co by se muselo změnit" odpovím asi takto:
1. musely by se mi děti "líbit", musela bych je chtít, aspoň tak, jako jsem chtěla pejska, když jsem si ho pořídila. Zatím mě děti nepřitahují, netoužím po nich stejně jako se obejdu třeba bez lítání vrtulníkem (což by taky určitě bylo zábavné a i užitečné). Nemůžu přece porodit dítě jen proto, že na to mám věk... nevím, ale malá mimina na mě fakt nepůsobí, leda záporně, a to když vřeští :-)
2. za předpokladu splnění bodu 1 bych musela mít jistotu, že přežiju porod... mám z toho totiž hrůzu. Bolest a odkázání na nemocniční personál jsem nikdy nesnášela dobře, zrovna dnes jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem málem omdlela z mnohem menší bolesti, a říkám si, že mě tam dobrovolně už nikdo nedostane...
Zajímalo by mě, jak jsi zvládala porody ty. Jestli chceš, napiš třeba do profilu nebo na mail....
|
|
|
|
Chtěla bych ještě dítě, ALE...!!!!
kdysi to byl nejskvělejší muž na světě. Až když se narodilo dítě, otevřeli se mne oči a zjistila jsem, že žiju s moderním "podnikatelem"..... Ani já ani jeho rodina neví, z čeho vlastně žije, v čem podniká, kam utopil půjčené miliony, komu všemu dluží, kdo všechno ho hledá???? Něco jako Brabec....ale ten srab(ten můj) neměl odvahy se ani zabít, aby nás chránil, a že nám vyděrači domů volali) ba já za něj splácela dluh.
Mám dítě s mužem, který využívá všech MEZER??? zákona. Neplatí výživné, nepracuje, schovává se. A když ho policie najde, pustí ho. O co jde? Jenom o dítě.
Už je nám 7 let, ale výživné jsme ještě neviděli, soud ho ještě nestihl odsoudit (každé řízení kolem dítěte soudu trvá 2,5-3 roky!!!!). Tedy, snad příští rok ho odsoudí zato, že neplatil výživné za první 3 roky života. Už zalitoval, takže bude mít mírnější trest? Bude-li muset do vězení a nenastoupí-li, nejde o nic, toto není trestní čin. Nastoupí-li, nemusí dělat, t.j. výživné zase neuvidíme.
Kdysi jsem byla pracovně hodně vysoko, nyní jsem v sociální síti státu. Strašně jsem chtěla ještě jedno dítě. Copak si to můžu dovolit? Alespoň do pěstounské péče bych jedno ještě brala.
Ale, mám 1+1, z práce mne často vyhazují (jelikož dítě je nemocné-každý měsíc, musím s ní od malička rehabilitovat, t.j. lítám po doktorech-neurologie, ortopedie, logopedie, alergologie a tak). Jsme zde sami, nikoho na pomoc moc nemáme.
A tatíček? ten se má.
Kdybych byla mrcha, hodím dítě státu na krk, a žiju si. Vydělávám, cestuji a pod.
Je vidět, jak si stát váží matek.
Jsem status - matka samoživitelka, a není to sranda. Nikdy mne nenapadlo, kam se dostanu, až bude dítě. A nemohu zato a nechtěla jsem to. Ale ještě sním? ani nevím, že možná ??? někoho najdu??? kde???, a že budem rodina, s otcem, dětmi???
Přežívám.
Snažím se, ta malá mne zato stojí. Bez ní už bych vůbec nechtěla žít a být.
Těžko radit.
|
|
|
|
Jenom dodatek k jeslím a školkám - jesle jsou zdravotnické zařízení určené dětem do 3 let a o tom to je - dítě tam má jistě odpovídající zdravotní péči, ale v době, kdy má být ještě citově uvázáno na matku... většina dětí je moc dobře nesnáší (ale jsou i výjimky)
Od 3 - 6 let jsou školky, což je už pedagogické zařízení. Nemusím říkat, že jsou velké rozdíly mezi školkami i mezi jednotlivými dětmi.
Mezi třetím a čtvrtým rokem ještě vidím školku jako diskutabilní, od 4 let tam většina dětí už má kamarády, oblíbené činnosti, nacvičuje si sociální situace, bere informace z širšího okolí než z rodiny...
Nedat dítě do školky ani poslední rok před školou považuji za hloupost.
|
|
|
|
Ahoj,
to jak bych chtěla miminko, jsem psala ve zpovědi 9997.
HOdně jsem přemýšlela nad tím co napsala arj.
Nehodlám čekat, až budeme mít peníze (teda nějak hodně peněz), to bych ztrávila celej život čekáním.
Ale momentálně si opravdu nemůžeme mimi dovolit.
Opravdu nemáme peníze a to ani na kočárek.
Bydlíme spolu teprve 3. měsíc.. Dali jsme spoustu peněz za zařízení bytu.
Já jsem rozvedená, spácím dluh..
Nijak zvlášť neutrácíme a hodně šetříme, tak doufám, že příští rok začneme na mimi "zadělávat" :))
ještě k tomu, co napsala Pohnutka: proč nikdy nee dítě do školky??
Ve školce se přece dítě seznámí s ostatními dětmi a naučí se spoustu nivých věcí..
Mám kamarádku, která je o něco starší. Nikdy nedala dítě do školky, byla s ním doma do jeho 6 let. Teď chodí chlapeček do první třídy.
Není zvyklej na děti ani na kolektiv.. Nechápe, proč by měl poslouchat paní učitelku, vždyď byl 6 let doma s maminkou a dělal si, co ho právě napadlo... no, ale to už by bylo do jiné diskuze...
|
|
|
|
to liška eliška: to přepočítávání cen je trošku zavádějící, nejdřív jsem se k tomu taky chtěla uchýlit, ale je to blbost. Měli jsme oba o něco nižší plat než ty a počítali každou korunu (ale nehladověli). Sice byly věci levnější, ale zase si vzpomeň, jak relativně drahé byly všechny domácí spotřebiče k těmto cenám - automatická pračka = 4 měsíční platy (a ještě s frontou), obyč malá lednička - totéž. Nechci to tady zahltit dalšími příměry, ale souhlasím s Věrou 47, každá doba je vždycky jinak špatná.
to such (i liška eliška): měla jsem nabídku příbuzných a možnost jet studovat do zahraničí už tehdy, ale jsem vlastenec a pecivál, tak jsem zůstala doma a založila rodinu. Myslím, že bych to udělala stejně i za dnešních podmínek. (Ale žádné kdyby není bez chyby. :-))
Problém odkladu mateřství není jen v tom, co jsem tu psala, ale sociologové upozorňují, že se stává a bude to jev čím dál častější, že z odkládaného mateřství se stává mateřství neuskutečněné. Chtěla jsem Vám najít k tomu zpověď, kterou tady asi před 14 dny psala jedna 40tiletá paní o tom, jak stále mateřství odkládala, protože se jí nezdála vhodná doba a teď by dítě chtěla, ale už se bojí. Bohužel jsem ji už nějak nenašla.
|
|
|
|
Prokrista, vy byste dávali dítko do školky? To snad není možný, už jste fakt moc "starý" na vžití se do mladičké duše. Nikdy jesle, nikdy školka.
|
|
|
|
Peníze, jistoty, čili politika. To vše mě odrazuje.
|
|
|
|
U mě je to prostě uvnitř, děti mi nic neříkají a (zřejmě) je opravdu mít nebudu.
|
|
|
|
Ahojky,
určitě jednou chci mít děti, ale potřebuju na to být psychicky připravená :-) myslím, že některé z nás to na sobě poznají. Až jednou budu mít děti, chtěla bych jim oskytnout nějakou jistotu, že budou mít co jíst, kde spát a kde si hrát. Nerada bych s nimi skončila v kojeňáku nebo na ulici a hlavně musím najít toho vhodného tatínka a to taky není sranda. Ale souhlasím s tebou, že je lepší mít děti dříve než ve třiceti a déle :-) je to těžký. mám pocit, že už jedno děcko mám, mojí mladší ségře, jsem dělala chůvu a moc mě to bavilo a těším se na vlastní, ale až příjde ten vhodný čas, teda jestli příjde :-))
|
|
|
|
Mít děti za totality a dnes je úplně stejné. Mám 3 narozené za totáče. Tehdá byly malé, teď studují. Já jsem co se týče peněz na tom pořád stejně. Furt se musí počítat. Neměla jsem na dovolenou tehdy, nemám ani dnes. A kdybych se měla rozhodovat mezi dítětem a čímkoli, zvítězí děti. Žádné moře není tak krásné jako srdíčka od mých dětí, žádné auto není tak spolehlivé jako mé dcery a za žádné prachy bych nekoupila tolik lásky, kolik se mi od nich dostává. Vůbec nerozumím ženám, které uvažují čeho všeho se budou muset zříci kvůli dětem.
|
|
|
|
Uz jsem bohuzel mimo oslovovanou vekovou kategorii :-(, ale kdyz se divam na sve o 10 let mladsi okoli, tak davam za pravdu SUSE. Proste okolni podminky jsou jine. Zkus si polozit otazku, zda bys svou volbu mit brzo 3 deti 100% zopakovala s dnesnimi moznostmi cestovani, budovani "kariery", zabavy, antikoncepce...? (Mladi) lide maji dnes podstatne vice moznosti, jak se po vecerech zabavit, nez jsme mivali my.
Jinak Ti preju hodne vnoucat v primnerenem casovem horizontu :-)!
|
|
|
|
Já mám už jasno chci tři děti, protože když se to tak vezme, tento svět by nebyl takový jaký je, kdyby se lidé chovali jinak. Ale bohužel....jinak ale mi jsme tak malý státeček, že už teď je nás málo, tka přece jen se lidičky vzpamatujte, nemůžeme vymřít...to by fakt bylo špatný..
|
|
|
|
PROC BYCH MELA PRIVADET DALSIHO CLOVEKA DO TOHOHLE SPINAVYHO A SILENYHO SVETA?! On za nic prece nemuze....
Na tenhle argument jsi zapomnela.
|
|
|
|
Tak jo, když máš takový strach, že nás na starý kolena nebude kdo živit, tak já si pořídím paterčátka. Co říkáš? ;-)))
Teď trochu vážně - zajímavý článek, plný spráných úvah. Hold je vidět, že jsi zkušená máma :-) Ale zatím to jde trochu mimo mě... ale neboj, časem možná přijdu pro radu
|
|
|
|
Se svým králem budu chtít dítě..
|
|
|
|
Moc hezky jsi to napsala a souhlasím s tebou. Na miminko se moc těším, ideální by to pro mě bylo tak za čtyři roky. Ovšem nevadilo by mi to ani teď, mám kamarádky ve svém věku, které už malé děti mají a přivedli je na svět do mnohem horšího "marasmu", než bych je teď přivedla já. A teď jsou moc spokojené, žijí a říkají, že by neměnily. Nemám zatím byt, ani nevydělávám, ale když už by to nastalo, tak přítel vydělává dost, byt se rýsuje, mám obrovskou podporu ze strany přítelových rodičů (skorotchyně se na vnoučka úplně klepe) a dítě by už hlavně moc rád měl i můj přítel. (je mu 28) Myslím, že biologický věk je velmi důležitý. Sestře mého kamaráda je 32, má byt, vysoký plat, stálého přítele, přesto prohlašuje, že děti mít ještě nechce, že medicína je vyspělá a že ho může mít klidně až ve čtyřiceti. Kdoví jak to s ní dopadne.
|
|
|
|
Souhlas s trust
|
|
|
|
Ty by jsi se hlavně měla snažit, abys na žádné důchodcovské almužně nebyla závislá.
A stejně se důchodu nedožijeme.
Děti neplánuji.
|
|
|
|
arj, sice nepatřím do věkové kategorie, o které se tu mluví, ale přesto bych něco ráda na okraj. jsme přibližně stejně staré, předpokládám, že minimálně jedno z tvých dětí a můj syn mohou být v přibližně stejném věku. Syn se narodil ještě před revolucí . Byla jsem tehdy zaměstnaná jako sekretářka v jedné okresní němocnici s platem 1.700 Kč měsíčně. Nájem jsem platila 300 Kč (ve bytě, který mi přidělilo město", mlíko stálo 2 Kč, máslo 10 Kč, rohlík dvacetník... Oproti svým vrstevnicím jsem si žila na vysoké noze (ty měly kolem 1.100 Kč). Pak se narodil syn, manžel byl na vojně. Pokud si dobře vzpomínám, mateřská byla 800 Kč a stát mi platil 900 Kč "za manžela", tudíž jsem byla v pohodě a na svém. Místo mi drželi do té doby, dokud se mi neuráčilo vrátit se. Moje máma pracovala, ale moje babička byla v té době poměrně "mladice". Tudíž jsem si mohla dovolit i studovat při mateřské dálkově vysokou školu. To, že se pak vše změnilo a můj život se ubíral zcela jiným směrem, než se tehdy zdálo, že se ubírat bude, s tímto tématem nesouvisí. Co jsem chtěla říci je to, že "tehdy" mít dítě byl podstatně menší "problém", než nyní. Chápu dnešní generaci. Bohužel, dnešní stát (ač hlásá něco jiného) svojí politikou (ať už bytovou či sociální) přímo odrazuje od toho, aby dnešní pětadvacátníci měli děti. Nevím, ale myslím, že mizivé procento lidí v tomto věku má peníze na to, aby si pořídili byt. Nemají ani plat na splácení hypotéky. Jejich rodiče jsou relativně mladí (však je měli v 18-25 letech) a nevím, nevím, zda by každý z nich přijal s otevřenou náručí do svého bytu svého potomka s manželem (manželkou) a dítětem... a mnoho dalšího....
|
|
|
|
Víš, moc hezky si to napsala. Po dočtení příspěvku jsem se vrátila zpět na zem.... Bohužel. Jediný argument, se kterým trochu nesouhlasím je č. 1. Žiju s přítelem a některý měsíc máme co dělat, abychom vyšli s penězi. A to máme vlastní bydlení a oba pracujeme, nikde necestujeme ani nijak extrémně neutrácíme. Neumím si představit situaci, kdy bych měla splácet hypotéku a vše kolem bydlení a k tomu bych měla almužnu od státu 2500 Kč. Už jenom to, že se nějaké páry nevezmou jen kvůli tomu, že jako svobodná matka dostane holka víc mi přijde naprosto absurdní! Peníze hýbou světem a bohužel mají vliv i na toto.
Ostatní argumenty jako kariéra, cestování, zábava a hlavně UŽÍVÁNÍ SI mi přijdou jako výmluvy (zvlášť na slovo UŽÍVAT SI) jsem naprosto alergická :-)
|
|
|
|
arj: dík za to lepší z populace :o)) Prakticky souhlasím...ale už jsme tak vychovaní...děti chci mít určitě...na druhou stranu mám opravdu obavy..školka stojí i 3000,- měsíčně..chci mít dvě děti..mám být doma za podporu (muž mě uživí?) nebo mám vydělávat na školky - (kde mě vezmou..ženy s malými dětmi mají opravdu strašné problémy). Nejde mi o žití na vysoké noze, o luxus..jde mi o přežití. Znám pár, který se musel nastěhovat zpět domů, ke tchýni...potřebují peníze z pronájmu svého bytu.
|
|
|
|
to jav i Xena :
právě to mě děsí, že děti se nerodí ne z touhy po cestování, ale z místy (z mého omezeného pohledu) přehnané zodpovědnosti. Tu mají právě ti lepší z Vás, kteří by z dětí vychovali dobré lidi a jestliže právě takoví budou pochybovat, bude poměr dětí s kriminální budoucností stále narůstat.
Přiznávám, že k této diskuzi mě přimělo vyjádření budulínkové23 ve zpovědi 9997, která, myslím velice hezky, tu svoji zodpovědnost popsala, nevím, možná shrnula názory Vás všech.
|
|
|
|
Promiň, ale s tím argumentem číslo jedna souhlasím - Ty to asi bereš podle sebe, když v době, kdy jsi měla děti, si takovéto problémy neměla... Ale dnes, když se rozhlédnu po svých kamarádech, kteří děti mají, tak bych brečel (nebo se smál - podle toho, jestli soucítím, nebo jsem sviňa... :o). Nezaměstananost a špatné platy jdou ruku v ruce... :o/
|
|
|
|
ještě před rokem jsem křičela ..ještě ne! Dnes už bych chtěla, ale přítel k tomu nedospěl, nechci ho tlačit. Mám třeba ideální podmínky, obrovské štěstí s bytem, krásným vztem, trochou peněz, případnýma aktiviníma babičkama. Ale nechci tlačit, chci to spontálně. Přesto se bojím co potom...z 2500,- se moc velký zázraky dělat nedají a přítelův plat bude stačit tak tak! Jak pak sehnat zaměstnání s malýma dětma. Vím, jak jsou ty ženský na pracáku - zaměstnavatel vidí stále nemocné děti. Živí je muž.
děti se dneska nerodí ne pro touhy cestovat a pro kariéru...ale díky zodpovědnosti těch co by děti měli mít.Doba na nás padá...
|
|
|
|
arj, já s tebou naprosto souhlasím. Jen bych dodala, že tak jako ubývají naše krásné inteligentní děti, tak přibývají děti s nízkým IQ a s kriminální budoucností ze sociálně nejslabší vrstvy. Takže nejde jen o důchody starým lidem, ale taky o živení těch, kdo nehodlají pracovat. A co bude, až ty počty dosáhnou poměru 50% na 50% ? Vidím to jako obrovský problém.
|
|
|
|
S manželem jsme děťátko chtěli,bohužel byly nějaké zdr.komplikace a tak musíme nějaký čas počkat.
Ale dítě bych určitě nechtěla,kdyby jsme nebyli zabezpečený.Určitě nechci aby mé dítě strádalo,nebudu ho rozmazlovat,ale když pujdu nakoupit,tak nechci přemýšlet,jestli když koupím sunar,tak jestli budu mít na chleba.
Takže ty finance a bydlení hrajou velkou roli.
|
|
|
|
Já necítím, že bych chtěla děti. Děti mě otravují, nepovažuji je za roztomilé a úpřimně můžu říct, že je nemám ráda. A co si na sebe pamatuji, nikdy jsem malé děti a panenky neměla ráda.
Naštěstí po dlouhém hledání jsem našla partnera, který to cítí stejně a jsme spolu šťasni.
Jinak asi máš pravdu, co se týče biologického hlediska i hlediska znášenlivosti.Myslím, že finanční situace a situace bydlení je pro mnohé páry strašák č.1. A pak mladí lidi se netouží moc brzo vázat, tento trend k nám přišel ze Západu a chtěj si víc užívat. Muži se necítí zodpovědni a připraveni na rodinu..atd,atd.
Ale myslím, že uvědomění si finanční situace, jestli to dítě bude za co vychovat, je zodpovědné a pak následné zlepšení a ustálení v partnerství jen přirozeně urychlí myšlenku mít dítě. Každopádně je to ošemetná záležitost, kde je často místo střetů zájem "už babičky" a mladých lidí a jeho okolí.
|
|
|
|
Tak to dám přečíst své přítelkyni, které je 28 a zřejme vidí Tvůj argument 2 a celkově se na to cítí nepřipravena a bojí se toho. Já bych již docela rád (byla by to životní výzva), ale musejí chtít oba a tak "netlačím na pilu".
Mimochodem byl jsem nedávno na návštěvě u dvou rodin doma, a viděl jsem další skutečnost a to velký povahový/generační odstup rodič-dítě v případě vetšího věkového rozdílu. Konkrétně to byly 2 případy kdy měl otec dítě ve 39 a 40 letech a matka v 35 letech. Ať jsou pak rodiče sebelepší tak většinou již v určitém věku nejsou schopni se názorově přiblížit a pochopit svět svého potomka. Sám jsem měl starší rodiče, a vzhledem k tomu, že dítko ještě nemám (a asi hned tak mít nebudu), tak ten věkový rozdíl vnímám více. Vzpomínám si, že jsem si kdysi říkával, že bych nechtěl aby někdy z tohoto důvodu moje děti měli starší rodiče ...
|
|
|
|
Vůbec nelituju, že mám syna. Měli jsme kde bydlet a i když penězi neoplýváme, stále se daří to zvládat. Neuměla bych si představit, že bych ho neměla! Přesto však respektuju něčí rozhodnutí děti nemít. Myslím, že je to stejně těžké, jako rozhodnout se pro.
|
|
|
|
Je dobré mít děti, čím víc tím líp a záleží na výchově, jestli si budou dělat něco z toho, že ostatní mají to a já ne... Já se na to ještě necítím, protože si připadám, že bych to nezvládla,ale tak za dva tři roky bude tak akorát, do třiceti čekat nechcu, je to třeba hloupé, ale nechcu aby měli starou matku... No a zatím to vypadá tak, že nebudu mít problém s ňákýma jistotama, kariéra je mi volná takže sem v klidu...
|
|
|
|
hezounky napsany:*)))))))diky...ale mam ted doma 9 mesicniho brasku a sleduju kolik to stoji..a vazne...prestoze setrime na cem se da...deti jsou dneska o penezich..
nastesti se mi maminka jeste ve 40 zblabnila a poridila si mimco..asi rozhodla ze sem se nepovedla..:*)))
a ja? urcite nekdy chci mit deti..prijde mi to ze to je to jediny co zenska opravdu musi..bez ceho neni uplna...proste tohle mi muzem a chlapi to nikdy nepoznaj i kdyby sebevic chteli...heeeeeeec ;*)))...
spis bych mela strach z te zodpovednosti...nejde o to ho prece jen uzivit a nejak dokodrcat do dospelosti ale vychovat z neho opravdoveho a nadherneho cloveka...a to uz je prece hodne tezky....
|
|
|
|
to venilie - v klidu studuj, i nějakou praxi si zkus a nebuď nervozní, Tebe se to zatím fakt netýká...
to jennifer - neříkám, že všichni mají povinně mít děti, jen jsem chtěla upozornit, že je snadnější mít dítě dřív (rozhodně ne ale před 20), i v malé místnosti než ho přivádět na svět později do luxusu. Překvapivě právě té lásky dostane víc, ona totiž není o penězích a přiměřená životní úroveň se také dostaví.
Dětmi s dětských domovů tu nešermujte - myslím si, že lidé, co rodí děti, které končí v dětských domovech, se mezi Vámi skutečně nevyskytují, to je jiná vrstva. :-))
|
|
|
|
Zajímavé..Já bych třeba mimčo chtěla,ale teď si říkám,že jsem ještě dost mladá,taky je to o nejistotě a strachu,co bude potom.Nejen,že na to nejsou peníze-není kde bydlet,ale také to,že si člověk není jistý,jestli je partner ten pravý.(ikdyž to se člověk může kdykoliv zmýlit)Ale kdyby to šlo a byly peníze,tak bych neváhala a měla vélikou rodinu :o)
|
|
|
|
Děti...tak nějak sama si ještě připadám jako dítě, či snad nevyspělý dospělý. A jak by měl takový nedospělý vychovávat dalšího nedospělého? Nehledě k tomu, že jsem stále studentka s nulou na kontě. Nedokážu si představit každodenní kolotoč kolem mimča, ne teď. Snad později...a i tak mam obavy z finanční náročnosti a nemožnosti pak najít práci, když mateřskou, kterou bych měla strávit v praxi, probendím bez studia...a v mém oboru...Nevím, fakt ne...stále se mlátím ode zdi ke zdi.
|
|
|
|
Myslím, že nikdo se na nic nevymlouvá, prostě to v danou chvíli tak cítí nebo necítí. Četla jsi někdy zde příběhy dospívajících na které jejich rodiče kašlou nebo na ně prostě nemají čas? Nebo podívala jsi se na web Dětského domova? Ne každej má na to mít děti (a teď nemyslím materiálně). A někdo opravdu nechce přivést dítě do pár čtverečních metrů, kde se tísní dvě rodiny.. Na druhou stranu je mateřství krásné, ale právě tehdy když je na to žena připravena - a to dítě si zaslouží přijít na svět s láskou očekáváno..
|
|
|
|
takovy zevseobecnovani je unfair. otevrely se hranice na zapad, zejmena mlade slecny se chystaji pracovat/studovat, jezdit po svete, poznavat lidi, objevovat nova mista, budovat karieru namisto rodiny. ostatne si casto asi ani nepripousti moznost vzniku rodiny, vazat se, pecovat o miminko, ze kdyby podobne uvazovali svyho casu prave jijich rodice nikdy by svetlo sveta sami nespatrili... odkladaji to na co nejpozdejc, aby prozili bezsatrostny mladi (pro feministky to plati obycejne dvojnasob) a potom casto zjisti, ze nemaji po svem boku prihodneho partnera pro stvoreni uplne rodiny, ze maji sexualni barieru neslucujici se s oplozenim, ryhovanim plodu a pak se divi, ze skoncej sami, nestastny (byt s financema na uctech, vyssim dosazenym vzelanim, zcestovalosti), bez trvaly hodnoty kterou by po sobe zanechali, sami opusteni.
bolsevicky nepsany pravidla hry uz opravdu nejakej ten patek neplati, kazdy je tu za sebe a naklada si s zivotem dle svyho svedomi. kdyz udela chybu a pak ji lituje, byva casto pozde, to uz je vsak zivot. kdyz se sebou nekdo naklada jinak, ma zprehazeny hodnoty, pak je to smutny, ale vic s tim nikdo nepohne. dite je to nejvic co muze clovek v zivote mit, je to krasa, radost, div prirody (jak postupne vznika embrio, jak zacne ve druhym mesici tlouct srdicko, jak kouka v plodovy vode, spinka, slysi hlas mami, jak probiha sam porod...proste uzasny); lec kazdy ma smysl zivota nekde jinde a tak to asi i ma byt, proto bych to nepausalizoval, porodnost globalne nizka je, nicmene psanim to nespasime, kazdy se musi zamyslet nad naplni sveho zivota sam a ridit se tim nasledne.
|
|
|
|
Kdybych nasla chlapa, se kterym bych ty deti mit chtela, tak bych do toho sla. Jenze co delat, kdyz v nej ani neverim?
|
|
|
|
Argument číslo 0 : není kde bydlet, páč na to nemám prachy. Kde mám sakra vzít 1,5 miliónu na byt 3+1
|
|
|
|
Bylo hodně lidí i v minulosti, kteří hodně rozvažovali, jestli děti mít a kdy a kolik a taky hodně lidí, kteří si chtěli život užívat, jenže jaksi nebylo až tak moc jak. Je to zkrátka dnešní doba - moc možností a spousta lidí zkrátka přeferuje konzum. A ona je pak hodně problematické i pro rodiče vysvětlovat dětem, proč jsou na tom materiálně o hodně hůř než jejich vrstevníci. Nejsem si vůbec jistý, jak z toho ven, ale vím, že hodně lidí uvažuje takto. Takže bych neřekl, že jsou to výmluvy, jen je pro hodně lidí těžké najít řešení a jiní zase zkrátka mají jiné preference.
|
 Béďa |
|
|
|
Zajimave, v mnoha ohledech mas pravdu, ma matka me mela ve 24ech letech a ted mame bajecnej kamaradskej vztah, i presto, ze jiz ziju sam!:)
No nic, budu muset jit udelat kafe, za chvily by se mela stavit a zkontrolovat prubeh me anginy!:D
|
|
|
|
Manžel rozjel podnikání a čekám ještě pár měsíců, jestli mu to půjde a budu vědět, že nás uživí, a pak do toho praštíme. Tak...
Jinak k té "výkladní skříni matky". Je to dobou, lidi se předvádí jeden před druhým... Je to fakt. Ale přece - každá maminka chce, aby to její miminko bylo krásný, čisťounký, nový... Nechci starej kočár, nechci starý hadříky po bratránkovi, nechci... Chci to mít všechno nový, a ne proto, abych se chlubila. Pro sebe. Protože pro mě to všechno bude nový.
Asi hodně blbej příklad, ale přirovnala bych to k tomu jako nastěhovat novej nábytek do nevymalovanýho pokoje....
Možná to je povrchní, ale já vím, že aspoň zpočátku nás miminko bude stát zatraceně hodně peněz. Nicméně, pokud je budu mít, tak je mi to fuk.
Ostatní argumenty jdou mimo mě. Umím si představit cokoliv kromě diskoték a hospod s dětma. A že nadělají nepořádek při pečení cukroví? Dělaj mi ho doma mý dva synovci a taky mě to neštve. Takže v pohodě...
|
|
|
|
35 
25 
