Už mě to nebaví. Jsem rok bez kluka, nikdy jsem neměla moc přátel. Vlastně jedinej důvod pro co žiju je moje nejlepší kamarádka... jinak bych byla asi totálně izolovaný asociál. Mám hrozně nudnej život, nic defakto nemusim kromě školy řešit, ale to se ani tolik učit nemusím... Pořád kolem sebe slýchám jak holky mého věku řeší jak se kde usmály na kluka, co si vezmou za šaty do tanečních. Já maximálně s rodicema jdu o víkendu do lesa na procházku, odpoledne snima čumim na Láďu Hrušku, hlídám známé dítko a starám se o domácnost... Mám prostě pocit, že žiju život člověka v důchodu - s tím rozdílem, že neřeším že mě bolí záda a nemám tolik vzpomínek a zážitků z "mládí". Pořád mám pocit že se o něco okrádám, vždycky jsem byla slušná dcerka, vycházím vstříc rodičům. Jsou šťastný, že jsem taková, ale já prostě strádám... takhle "stabilně" jednou budu žít celej dospělej život. Hrozně mě to zžírá :( |
Asiiva |
17 |
|
|