„Jediným způsobem, jak ve světě porazit komunismus, je lépe a snadněji vyrábět a distribuovat. Ať je to čistý závod. Tvrdý závod. Ale závod mírový ve službách všeho lidstva. Zdrojem všech našich chyb je strach. Rusko se obává anglosaského obklíčení, my se bojíme komunistické infiltrace. Velké národy se kvůli strachu chovají jako zvířata zahnaná do kouta, myslící jen na své přežití. Obyčejní lidé celého světa nebudou tolerovat imperialismus. Dokonce ani ten „osvícený“ anglosaský, zaštiťovaný kouzlem atomové bomby. Osudem anglicky mluvících národů není světu vládnout, ale sloužit mu.“
Tato slova pronesl 12. 4. 1946 Henry Agard Wallace, 33. vicepresident USA. Tento dnes již zapomenutý muž, který byl ve své době druhým nejoblíbenějším mužem Ameriky, mohl a chtěl pokračovat v mírovém procesu započatém presidentem Rooseveltem během WWII. Jeho láska k lidem a nenávist k imperialismu byla obecně známá, přinesla mu však mnoho nepřátel. To se projevilo na osudovém sjezdu demokratické strany v červenci 1944 v Chicagu, který měl nominovat vicepresidenta pro nadcházející volby. Sem přijížděl Wallace za zády s odborovými předáky a se širokou podporou téměř 3 ze 4 voličů. Situace na sjezdu se vyvíjela podle očekávání a Wallace byl jasným, téměř jednohlasným favoritem. V tu chvíli dal předseda chůze Samuel D. Jackson na pokyn stranických bossů hlasovat o odročení. Přes jednoznačné NE potom prohlásil odročení za schválené. Díky nočnímu kupčení s hlasy, spojenému s masivním přidělováním funkcí, křesel i hotových peněz a policejnímu zásahu proti Wallacovým příznivcům potom druhý den zvítězil někdo jiný.
Harry S. Truman, kterého britský velvyslanec v USA, lord Halifax popsal jako „upřímného, svědomitého a průměrného; neschopného, ale snaživého amatéra; obklopeného přáteli kalibru soudní síně v Missouri“, nařídil v následujících dnech jaderný masakr v Japonsku, kterého v zápětí využil k vyhrožování sovětskému vůdci Stalinovi, přestože to byl právě Stalin, kdo na rozdíl od USA dodržel všechny válečné dohody uzavřené s presidentem Rooseveltem. Toto Trumanovo chování bylo jiskrou, jež zapálila oheň studené války a ovlivňuje životy nás všech až do dnešních dnů.
A tak v době, kdy slovo globalizace ještě neexistovalo, rozhodlo jedno stranické hlasování o osudu celé planety na desetiletí. A stejně jako pan Vasilij Archipov svou odvahou zabránil v době Kubánské krize zahájení 3. Světové války a zachránil tak celé lidstvo před vyhubením, umožnil naopak pan Jackson nástup tvrdé linie kapitalismu a potírání lidských práv. Dokážete si představit současnost bez studené války? Tisíce miliard dolarů nevyhozených za zbraně, však investovaných ve prospěch obyčejného člověka? Přiznám se, že já už ani moc ne. A to je opravdu děsivé.
Na závěr bych chtěl pana Wallace citovat ještě jednou, snad právě kvůli obyčejnému člověku, jímž se cítím být:
„Někteří hovoří o americkém století. Já tvrdím, že století, do kterého vstupujeme a které vzejde z této války, musí být stoletím obyčejného člověka. Nesmí v něm být vojenského, ani hospodářského imperialismu. Pokrok v šíření svobody během posledních 150 let představuje jednu velkou lidovou revoluci. Byla zde americká revoluce, francouzská revoluce, latinskoamerické revoluce, ruská revoluce. Ve všech promluvil obyčejný člověk. Někdy došlo k excesům, ale nakonec se na světlo vždy prodral člověk.“
|
46 
63 
