Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Dokážu to jen u 20 a 40 letého. Ve dvaceti člověk všechno ví nejlíp a všechny musí přesvědčit o své pravdě. Myslí si, že pokud nedostane na účet aspoň 40 měsíčně, nemá cenu vstávat z postele. Myslí si, že smysl života je v hromadění a šou...ní.
No a ve 40 se tomu už jenom směje:-)
|
|
|
|
Zajímavé hledisko jsou Jungovy funkce psyché: jsou to myšlení, cítění, vnímání a intuice. Nějaká z těch funkcí je člověku nejblíž, tu si rozvine. Může u ní zůstat celý život, ale pokud není úplný primitiv, časem začne zkoušet nějakou jinou, obvykle trochu jinak orientovanou. K tomu může dojít třeba někdy ke konci dospívání, ale i jindy - není to nijak mechanické. Když jde o trochu všestrannějšího a vnímavého člověka, časem se začne zabydlovat ještě ve třetí funkci. To ho může potkat někdy kolem čtyřicítky, může to být spojené i s něčím, čemu se říká "krize středního věku" - ale opět, není žádná pevná šablona. Tak se člověk může svému okolí a snad i sám sobě jevit v různých obdobích různě... může mít jiné zaliby, jiné priority.
Čtvrtou funkci podle Junga člověk nezvládne nikdy, protože nevědomí potřebuje nějakou skulinu, kterou by mohlo mít spojení s životem; leda velmi výjimečný jedinec to může dokázat tak, že jakoby otevře, "sníží" všechny ty už zvládnuté funkce, takže nevědomí má potom všechny kanály k dispozici.
A ta čtvrtá je tzv. nediferencovaná funkce, a tvoří oblast, kterou se člověku dějí všelijaké neočekávané věci, často můžou být vnímané jako životní průšvihy.
Ten pohyb od jedné funkce ke druhé je vlastně způsobován touhou poznávat dosud nepoznané oblasti života, objevovat nové obzory...
No ale tohle celé povídání je spíš jen taková reklama na bližší seznámení s touhle problematikou. Bez hlubšího porozumění, co vlastně jsou ty funkce a všechno další kolem to moc nemůže říct; jsou o tom docela tlusté knihy. Ale když někdo chce trochu rozumět tomu, jak se život jedince může vyvíjet, je to moc zajímavé a poučné hledisko; i když opět jen jedno z mnoha.
|
|
|
|
Dost je to o té inteligenci a o těch životních zkušenostech ..
|
|
|
|
Těch hledisek v tom bude hodně, takže těžko odpovídat jedním příspěvkem na zpovednici.
Tak aspoň jedno z nich: člověk nějak ví, v jaké fázi života se asi nachází; ať už o tom přemýšlí zcela vědomě, nebo si něco namlouvá a snaží se popírat svůj konec, v hloubce to ví. A trochu kalkuluje, vnímá svět jako možnosti.
Ve dvaceti je svět otevřený, může se pustit, do čeho chce - v rámci svých schopností a případného vzdělání. Ale i s tím se dá začít úplně znovu.
Ve čtyřiceti už by byla významná ztráta znovu začínat, takže se snaží využívat toho, co už má, čím se stal, jaké má zázemí. Je na tom trochu víc závislý, ale zase má to postavení zpravidla pevnější, má se o co opřít.
V šedesáti už může využívat toho, co v životě dokázal, vybudoval, svých zkušeností, vědomostí, kontaktů atd. Začínat ale může už jen krátkodobější věci, protože třeba na nějaký nový obor už nebude mít čas. Příjemné na tom je, že se už tak moc nemusí bát budoucnosti - může si užívat přítomnosti, těšit se z maličkostí a nemá už za zády to věčné pohánění, že se musí starat o budoucnost a nějaký úspěch... Taky díky tomu, že u nás máme důchodový systém.
No ale i tohle je všechno individuální, klidně může šedesátiletý řešit to, co jiný ve dvacet, a naopak.
|
|
|
|
30 
21 
