Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Je to tím přístupem. Já neměl na gymplu kamarády a na VŠ jsem šel s tím, že si je najdu - a do party jsem zapadl normálně. Přisedni si ke skupince, pozdrav, představte se, zeptej se, odkud jsou a kam jdou odpoledne...
|
|
|
|
Ahoj, no máme to teda dost podobně. Také jsem nastoupil minulý rok na VŠ, také jsem tam sám. Do jisté míry i to s tím studiem platí.
Přijde mi, že když je člověk introvert, tak je dost důležité stát se součástí nějaké skupiny hned ze začátku, když se ještě vytváří. Když to člověk prošvihne, tak je pak pro introverta těžké dostat se do již existujících skupinek.
"Pořád jen myslím na to, jak si ostatní myslí, že jsem divná a ničí mě to." - jo, docela souhlasí. Tento rok jsem si předsevzal, že se na to zkusím dívat asi takto: Když to nezkusím(resp. nezkusíš), tak se asi nic nezmění. Nestává se mi, že by ke mně jen tak někdo přišel a zkusil se se mnou bavit, když někde sedím/čekám sám před přednáškou atp. Nemám důvod věřit, že se to najednou začne stávat, bohužel, zázraky se nedějí. Takže pokud chci, aby se to změnilo, nezbývá mi, než se sám snažit. Je to sakra těžké a neříkám, že mi to jde, vlastně moc nejde. Ale pokud se nebudu já snažit, tak tam budu sám až do konce studií, protože ke mně nikdo "na pokec" nepřijde. A když se lidi bavit chtít nebudou, tak se vlastně nic nezměnilo. Vždyť už si stejně "mysleli, že jsi divná", tak už to nemůže být horší.
Zkus bojovat. A alespoň věz, že v tom nejsi sama. Škoda, že se mi moc nedaří podobné lidi rozpoznat a navzájem si pomoci. Ono je to těžké, když je někdo někde sám, člověk ho nechce rušit, říká si, že určitě má svoje věci na práci atd. Je těžké poznat, že ten někdo se cítí sám...
Nejsi v tom sama. Určitě do jisté míry vím, jaké to je.
|
|
|
|
Začínám se jich bát, úplně cítím, jak si myslí, že jsem divná a to to všechno strašně zhoršuje...
http://geometrydashfree.com/happy-room
|
|
|
|
NěmáRyba: to je normální a zhoršuje se to a zhoršuje, že z toho někdo chodí se shrbenými zády a ty ho i bolí a člověk si to i uvědomuje le když se narovná a snaží se jít s rovnými zády, tak to nejde ale nácvikem se to zlepšuje. Já třeba když se nechám týdny strhnout sociální fobii, tak potom nejsem schopnej ani někdy někde (ale často) přejet křižovatku na kole, projít někde kolem něčeho apod. ale když se jen tak někam vydám, kdy cesta je cíl, tak sem v klidu a pak můžu i přejet celé město ve velkém provozu a klidně bych se i vybavoval s někým na křižovatce.
výsledky ale nemusí být první den ale stačí si to uvědomit, že další den to může být lepší a další den třeba horší ale pak zas lepší, takže to chce vnímat jako křivku u které chceš snížit průměrnou hodnotu.
ty tu píšeš hlavně o tom pocitu z ostatních. vím co to je a může se to zhoršovat. tady je to asi složitější. chce si to všímat sama sebe a někdy si někde udělat klid, soustředit se na svůj dech, dýchat do břicha a snaži se nepoužívat žádné svaly krom těch k dýchání. Až budeš cítit svůj vnitřní opravdový klid, jako když se pase srna v klidu na louce, tak je třeba si tento pocit pořádně uvědomit a zapamatovat, aby si člověk uměl zpomenout jaké to je, když je člověk v takovém klidu a pak, když si někde před těma lidma a cítíš ten neklid, tak by mělo jít si zpomenout na stav klidu, vydechnout do břicha, vše zkusit povolit a zkusit se cítit v klidu. Taky se nekontrolovat aspoň v tom jak se pohybuješ atd.
|
|
|
|
Jsem fakt strašně divná, celej svět nemá nic lepšího na práci, než řešit, jak seš divná...
|
|
|
|
20 
29 